Malá cyklovyjížďka
Aneb jak jsme skoro jeli s američanem.
V pátek jsem byl domluvený s bráchou, že se zastavím, popřeju mu ke svátku a projedeme se na kole. On si koupil vloni elektrokolo, aby se tolik ve stáří nenamáhal a aby stačil ostatním.
Odpoledne jsem přijel z práce, poklábosili jsme spolu a také se zaťákem, který již drahně let bydlí v americe, kam se odstěhovali jeho rodiče. Do Čech jezdí čas od času navštěvovat příbuzné. Probrali jsme dojmy a pojmy a domluvili se na dopolední cestu na druhý den.
Po dobré snídani jsme se nachystali. Brácha večer nabil baterii, takže se jen oblékl. Zeť - Bohouš - měl zapůjčené trekové kolo od bráchy (ale to už nepotřebuje, když má tu výpomoc na motůrek), jen to musel nafouknout. Já se připravil standartně, jako každý jiný den, co jedu do práce.
Cíl byl blízký kopec jménem Baba. Dokonce to má dva vrcholy, Malá a Velká Baba.
Vyjeli jsme okolo desáté s tím, že za hodinku budeme zpět. Po jednom kilometru klidné jízdy Bohouš začal značně zaostávat. Funěl jako sentinel a stěžoval si, že jedeme moc rychle (22 km/h) po rovině... Zpomalili jsme tedy a klidně si povídali. Bohouš stále zaostával. Za jednou zatáčkou silnice začala trochu stoupat. Jak to Bohouš uviděl slezl z kola a prohlásil, že do takového krpálu (asi 2%) nepojede, že už nemůže a že se vrací.
Jeli jsme tedy dál s bráchou. Trochu se to zvedlo, pak ještě víc a v prudkém kopci jsem už tempo nedokázal udržet. Nejsem vrchař a nemám výpomoc, jako on. Na rozcestí jsme potkali partu mladých lidí na procházce a ti doporučili odbočit a podívat se na dančí oboru asi 500 m daleko. Zajížďku jsme si tedy udělali. Dančí stádo bylo plaché, ale nemělo kam zdrhnout, takže jsme je viděli. Pak přiletělo sportovní letadlo a několik minut jsme měli exhibici s výkruty a loopingy a dalšími akrobatickými čísly. Pak jsme se otočili, vrátili se na rozcestí a vydali se na místní vrchol, na kterém se nacházel radar pro řízení letového provozu na Ruzyni. Od něj jsme se vrátili na rozcestí a pokračovali do výchozího městečka. Cestou jsme potkali spoustu veteránů (aut) a v klidu dojeli domů - celkem 22 km. Brácha mluvil o plavání v bazénu, ale prý to bylo studené a tak jsem si trochu zaplaval jen já. Po poledni jsme odjeli k neteři na pokec a grilování. Konečně jsem se zavodnil - pardon - zapivnil, po té projížďce jsem byl vyprahlý.
Výlet to byl pěkný, chtělo to jen trošku fotogeničtější počasí s obláčky, aby se daly fotit pěkné výhledy z kopce na okolí.