Pohybové aktivity

Vyrůstal jsem na sídlišti se spoustou kamarádů.

Po škole jsme praštili s aktovkou a mazali si hrát ven - pohyb nám většinou zůstal. Neseděli jsme stále u počítače, jako dnešní děti.

V dospělosti mnozí z nás zlenivěli, ale spousta se stále aktivně hýbe.

Já si našel kolo, zpočátku jen tak, jako většina dětí, později jako pohybový prostředek.

Dělal jsem mašinfýru - ti trpí trochu na záda. Později jsem zjistil, že i cyklisté. Takže to zase nebylo tak ideální.

Na plavání moc nejsem, mám těžké kosti. Také na delší běh nejsem stavěný, i když ve škole i na průmyslovce jsem exceloval na krátké tratě.

Docela mi šel šplh, tam mě porazil jen syn školníka, který léta skládal se svým otcem uhlí a svaly na rukou měl jak tenisáky.

Slušně jezdím také na lyžích, ale dost rychle - není čas spadnout. Tedy většinou.

Nejvíc ale jsem v domácí posilovně. Obvyklé náčiní se jmenuje lopata, krumpáč a kolečko, dost často si ještě přiberu sekačku, nebo pilu.

Hezky se při tom opaluji, hubnu a pěstuju svaly.

Dokonce je za mnou i vidět nějaká práce.