Nejvýchodnější bod ČR

Cykloputování na východ (republiky)

Na polovinu září jsem jen lehce přemýšlel, kam na kole. Do toho se mi ozval kamarád Frank, že by někam vyrazil se mnou a poznal můj způsob cestování – karimatka a spacák pod širákem.

Je teď na Moravě, tak jsem si uvědomil, že už jsem navštívil 3 krajní body republiky a východní stále ne. To byla výzva. Trochu narychlo jsem natrasoval cestu, v práci vyřídil 2 dny volna a ve čtvrtek po obědě z práce vyrazil na vlak. Z Hlaváku do Valašského Meziříčí, bohužel s hadrem na hubě.

Od vlaku po cyklotrasách v klidu, v Ženklavě minipivovar nešel minout bez jednoho oroseného. Dojezd kolem lomu do Štramberku do Městského pivovaru, kde již čekal kamarád s pivovarnickým gulášem v bříšku. Následoval jsem jeho příkladu a trochu to prolil několika pěnivými moky z místní produkce. S příchodem noci jsem ho nasměroval na parking, kde spal v autě a já vystoupal do jeskyně Šipka, uložit se pod klenbu.

Ráno bylo údolí v mlze a z toho majestátně čněla Trúba – strážní věž hradu, dnes rozhledna. Před osmou jsem dojel k autu a společně vyrazili do Kopřivnice do auto muzea Tatry. Nejprve tedy kávička a dortíček ke snídani v kavárně naproti. Autíčka moc pěkná (vstupné zdarma – nějaká propagační akce kraje), krásně renovovaná, člověk se tam vydrží kochat dlouho, my jen 2 hod a pak nasedat a tradá na kopec. Cestou Fanda zahlédl venkovní expozici dřevořezeb, kde jsme se kochali. Byl tam i Dobby. Nějak jsem přehlédl několik vrstevnic a před Frýdlantem trochu tlačili děsnej krpál, jen proto, abychom ho potom s nadávkami zase sjeli. Po malé pauze v pivovaru v Kozlovicích jsme se trmáceli do kopečka, tedy ona je to vlastně hora – Lysá hora. Od v.n. Šance docela příjemná asfaltka, po polovině hrubá a ke konci spíše štěrkovka. Dva km před vrcholem se napojuje na jinou, pěknou asfaltku, kde se dá i na silničním kole. Nahoře bylo ještě slunce, fotečka, polévka, pivko a po dohodě jeli po tom pěkném asfaltu, bo Franta jel na trekingovém kole a terénní vložky moc nedával. Dolů to byl fofr a trochu adrenalin, když blbí výletníci šli roztahaní po celé šíři vozovky, byli překvapení, že tam někdo jede a uskakovali na všechny strany, jak když střelí do hejna slepic. Evidentně nepochopili rozdíl, mezi chodníkem a silnicí.

Dojezd do pivovarské hospody Kohutka. Fanda sice pivo nepije, ale to je jeho problém. Já jo. Večeře dobrá, pivo také, F. si dával mátový thé a klábosili jsme. Večer jsem se optal, zda bychom mohli složit svoje opotřebované tělesné schránky pod přístřešek, sloužící jako zahradní posezení hostům. Souhlas jsme dostali, zaplatili a při zavíračce se vetřeli pod stůl. Bylo tam i WC, bazén a zahradní hadice. Tu jsem ráno zneužil a dal sprchu – i studená nadmíru osvěžila.

Odjezd podobně v osm. V další vesnici v konzumu snídaně, pečivo a jogurt a směr Jablunkov. V Bukovci Fanda zahlédl partu mladších chlápků v penzionu u bazénu, jak se cachtají a mají párty. A protože je to srdečný člověk, zastavil a na férovku se zeptal, že když je hic, že by se taky smočil. Překvapivě dostal souhlas. Ukázalo se, že to je předsvatební rozlučka se svobodou. Dostali jsme panáka a pivo, popřáli, chvíli pokecali, také tam byli cyklisti a jeli dál. Na konci republiky byl stěžejní bod dne – nejvýchodnější šutr s nápisem. Průjezd po bahnité louce se neobešel bez komplikací, ale Fanda se v místním potůčku odbahnil a zase vypadal jako člověk. Pak jsme ilegálně překročili hranice do PL lesem. Po 100m byla silnice a fakt se nám nechtělo 1,5km kolem. Lesní cestou se dostali do ČR, v Mostech koupili klobásu ke snídani a jali se stoupat. Lesní asfaltka už byla vpoho, v potůčku jsem se i poněkud umyl a dorazili na Kamennou chatu. Úmysl byl přespat na rozhledně Tetřev, ale ta se zamyká, takže pod stříškou u penzionu to taky šlo. Při placení po večeři se Frantovi nezdála cena a po nasazení brýlí se ukázal lehký překlep – místo 3 tatarek bylo 33. Paní se omluvila, vrátila 300,-. Ráno ovšem byla značně nepříjemná, že jako nespíme v penzionu, ale pod širákem a dokonce jsem si dovolil, bez dovolení, na ohništi zapálit několik klacíků a ohřát klobásu. Na pranýř se mnou! Byli tam tedy i další výletníci pod širákem. No nic. Kdyby nám ráno udělali kafe a něco k tomu, byli bychom radši. Kde však není vůle a snaha, je to marné.

Kousek jsme sjeli na SK stranu a kochali se ozářenými vrcholky Beskyd, zatímco údolí se topila v mlze. No pohádka. Na hranicích dali kafe a kousek dál polévku. Všude mraky houbařů s plnými košíky. Pak se vydrápali na Pustevny. Kolem nás frčelo jedno elektrokolo za druhým. Já osobně to nesnáším a mám názor, že když na to člověk fyzicky nemá, tak tam holt nemá co dělat. To je na delší debatu. Na cyklotrasách mi to nevadí, ale na lesních horských cestách hodně.

Nahoře kolona aut, všichni chtěli parkovat a všichni si chtěli užít neděli. Bylo to tam jak na Václaváku, fujtajbl. Rychlé pivko a šup k Radegastovi na foto. Ještě okouknout kostelík a ty dva, co nám dali ty nabodeníčka (pokud si to nepletu) – Cyril a Metoděj. Pak trochu drncání lese a fofrem po silnici do Rožnova pod Radhoštěm. Jako obvykle do pivovaru. Pozdě večer popojet 4km severně a skoro se ubytovat na autobusové zastávce. Já měl vyhlídnutou hospůdku s venkovním krytým sezením. Dojeli jsme na zavíračku, ale pivo a svařák ještě stihli. A souhlas se spaním. Takže zase pohoda.

Ráno odjezd do děsného kopce, minuli jsem běžkyni, evidentně vytrvalostní. Nahoře byla jen malinkou chvilku za mnou. Asi málo šlapu a stárnu nebo co. Alespoň nám řekla, že Velký Javorník je zavřený. No dojeli jsme k autu, cestou se vykoupali v rybníčku na říčce, v průzračné vodě, která pak už moc průzračná nebyla…  Bylo brzy, a tak padlo rozhodnutí, že mrknem do Kopřivnice do muzea autoveteránů. Na webu psali, že otevřeno, cedule za sklem hlásala až od středy. Jsou to blbci, mají to napsat, lidé tam co 10 minut lomcovali klikou.

No tak aspoň protilehlý minipivovar, pivko a oběd – obojí nic moc.

Pak jsme jeli domů. Fanda se chtěl vybublat a vysaunit v Čestlicích v Aquaparku a rovnou mne hodil domů. Ještě jsem chvíli šrouboval plechy na stříšku nad auto, najedl se a odpadl.

čtvrtek - z domu 25km, večer 25km

pátek - 77km

sobota - 60km

neděle - 77km

pondělí - 21km

Foto Rajče: renda1969str.rajce.idnes.cz/Koprivnicke_muzeum_a_vychod_republiky/