Pieniny 2025
Pieniny
12.9. až 21.9.2025
Na kole, kanoi i pěšky
Na jaře jsem trefil článek o bývalé nedokončeném železničním tunelu na Slovensku, kterým se dá projet na kole. To byla výzva, která mne zaujala. A v létě přišla nabídka jet s kamarády do polských Pienin na cyklovýlet. Nebylo proč váhat a spojit oboje.
Trasy v Polsku připravili kamarádi, a stejně se průběžně měnily. Slovenskou část jsem připravil již dříve, tak jen to propojit. Na přípravě obvykle strávím nějakou tu hodinu, aby to navazovalo a abych také něco cestou viděl.
Plán tedy vlakem odpoledne z práce přes noc do Rimavské Soboty, ráno kafíčko a do sedla. Přes aplikaci se mi stále nedařilo zjistit, zda je místo na kolo i v navazujících vlacích. Takže návštěva hlaváku byla nutná. Ani slečně se to nedařilo moc rychle, prý kvůli nějakým výlukám. Asi po 5 minutách začala tisknout jízdenky. Nakonec jich bylo 10! Na 4 vlaky osobní + bicykl + celková+ infolístek… Taky si za to nechali zaplatit 1700,- Kč (bicykl asi 500,-).
Odjezd z Prahy 17:42 naprosto v pohodě, v práci dorovnat batůžek prohlídnout ještě trochu trasy, sprcha – a ejhle najednou bylo pět. Panika se dostavila až za chvíli. Po 0minutách už bylo jasné, že budu mít časový problém (ostatně jako celý život). Na nástupišti mi akorát ujelo metro, a to už jsem byl ve stresu, bo další souprava až za 6 minut. 17:20 odjezd z Hostivaře byl již s mlácením hlavou do vagónu, jaký jsem debil a kretén. Muzeum rychle do výtahu, přetrpěl jsem pomalou jízdu a přes rozkopaný Václavák jsem to mydlil po magistrále na kole hlava nehlava na nádraží, tam podchodem kličkoval mezi davem na nástupiště a přeskákal po schodech. Průvodčí už hvízdal ale do dveří jsem se jazykem na vestě ještě narval. Rekord za 20 minut Hostivař Hlavák! Jinak bych čekal asi až do 22h a asi platil další rychlík. No balvan mi spadl!
Cesta celkem v klidu, přestup Bratislava, pak bohužel technická závada v polích někde za Popradem a 45 minut na přestup v Košicích se rozplynulo. Sekera přes hodinu. Takže čekání více jak hodinu na další a v Rimavské Sobotě dojezd až v půl desáté, o 2 h déle proti plánu. Co bych taky chtěl za ty prachy, že?
Po celonoční anabázi jsem dal na náměstí kafe a dortík a pozvolna vyrazil. Pivovar byl již dlouho zrušený, tak jsem krátká prohlídka města a hajdy do prvního kopce. Dost po silnici, i když to rád nemám, ale vzhledem k délce trasy to jinak nešlo. Příště to rozdělím na víc dní. Cestou jen vápenné pece a v Revúci pivko Šariš. Když si vzpomenu, jaké to byly patoky, v době mé vojenské služby, ještě teď se oklepu. Ale konkurence dělá divy. Už se to dá pít. Moc se mi do kopce nechtělo, ale musel jsem – pivovar přeci nevynechám. Bych se propadl. Jen to stoupání mi nedělalo dobře. Nahoře v Predné Lhotě u Muráni 2 pivka, plněné knedlíky a pak frkot z kopce zpět do Revúce. Nákup plechovky a tatranky v Lidlu a dojezd, již potmě, 12km za Magnetizovce do přístřešku. 100km, 1750m
Nedělní ráno bylo kalné, zatažené a čím dále tím hnusnější. Kolem osmé začalo pršet, pak buřina a slejvák, zase silný déšť a druhý slejvák do hodiny. No tak jsem zase zalezl do spacáku a pospával, pak si četl a čekal až do 14h, kdy přestávalo. Sbalení vklidu, odjezd 14:30 naprosto mimo plán. Viadukt i krátký tunel pěkné, nějaké to bahýnko a mrholení se dalo snést. Pak konečně Slavošovský tunel Homola. 2,5km krz horu na kole s lampičkou v krásně zachovalém nedostavěné železničním tunelu. Kupodivu beton neklouzal (byl šikmý kvůli vodě, po asi 3m drážky a uprostřed kanále na odtok vody. Byl to super zážitek. Na druhé straně schodiště (nevím proč neudělali kolejničku pro bicykly?), pěkné přístřešky a dětské prolejzačky. Stále malinko mrholilo, při příjezdu do Dobšiné už ale začalo pršet a tak rychle do pizzerie na gáblík. Po 1,5h přestalo pršet a tak opět potmě v půl osmé na kolo a dojet hnusnej kopec k přehradě Palcmanská Maša na řece Hnilec, kde byl u břehu pěkná přístřešek. V chatě vedle se objevil chlap s baterkou, ale byli to rybáři, kteří kontrolovali, jak mají nahozeno. 50km, 1100m
Ráno mi volali kámošky, kde jsem a zda nepotřebuji odvoz, což jsem velmi uvítal. Scházelo mi těch 35km. Prosmýkl jsem se přes kopec ve Slovenském ráji, naházel bágly do auta a po společném pivku jel dál. Ony šly pěšky, ale já měl mezicíl v Popradu v pivovaru, ostatně jako vždy! Blátivá cesta šla pomalu projet, v Tartasu pivko, halušky s brynzou a dojezd do Kežmaroku po cyklostezce. Ta byla uprostřed nedostavěná, celá asfaltovaná a prostě chyběl necelý kilometr uprostřed louky… Ve městě kafíčko, dortíček a pak naložení kola na nosič (jen jsem čekal 15minut, protože to holky přejely a vracely se). Dalo by se i dojet zbylých 60km, ale nebyl morál potmě blbnout mezi auty. 53km, 580m.
V úterý počasí nic moc. Chrti vyrazili do hor, po příjezdu nadávali na hnusné stoupáky, průjezd loukami a bláto. Já s 2 staršími účastníky (pán přes vyšší věk závodí na kole) pojížděl v blízkém okolí, nějaké ty pokusné výjezdy 23% a nakonec stylová restaurace s výbornou kuchyní v Krościenko. Beraní guláš moc dobrý. Několik kamarádů jelo autem do Krakowa, do solného dolu Wieliczka. Tam jsem byl v době covidového blbnutí, bylo nás tři a průvodkyně. Naprostá paráda. Nyní prý skupiny po 30 lidech, jedna za druhou, všude plno, děs, běs. 35km, 420m
Středa byla na počasí ještě horší, poprchávalo, bylo chladno. Chrti opět někam na kopec, my ostatní pěší výlet do krpálu na Tři koruny. Chvílemi i pršelo ale výhledy krásné. Bohužel jsem nenabil debila, takže nemám trasu v záznamu. Večer opět do té restaurace a tentokrát jsem se přežral pečeného kolena. Asi 15km a 6h.
Čtvrtek jsme chtěli na pltě a splout Dunajec. Ale po prohlídce bylo jasné, že to je pro líné důchodce, kteří sedí po 12 vedle sebe, dva chasníci v krojích to bidlama řídí a jede se 11km. Tak jsme to dali ve třech dvojicích na kánoích, já netradičně vpředu a na levou. Aspoň se protáhlo to nabourané rameno. Dáša mne již vezla na motorce, nyní na kanoi, tak uvidíme co příště vymyslí.
Pátek konečně na biku. Koneckonců, původně to měl být cyklovýlet :-) Kamarád naplánoval okruh a při odjezdu se šel zahrabat pod deku, že prý pčíká. Srabík. Nejprve po asfaltu, pak horská prémie 23% ke skanzenu. No a pak jsme tlačili typicky polskou cyklotrasu v lese, po 15cm šutrákách s blátem, místy i 30% sklon. Ani dolů se to nedalo. Patrně jedničková stezka pro rodiny s dětma… Za hřebenem již sjízdné, byť kamenité. Všichni si mysleli, že mají zamknutou vidlici, ale to jen nestíhala na těch kamenech pracovat. V městečku polévky, pivko a po asfaltu valit do penzionu. Večer grilování a už bylo dobře. 70km, 1211m
V sobotu několik lidí odjelo a my se rozhodli objet přehradu jezero Czorsztyńskie. Podél Dunajce vede cyklostezka. Na vodě pluly pltě, desítky, stovky za sebou po pár metrech. Spousta lidí pak půjčila ebiky a jela zpět. Normální souvislý proud lidí. Těžký overturismus, děs, běs. Navíc Poláci neumí jezdit, ani sportovat, takže se všelijak pletou a motají se kadě tadě. S nervama na huntě jsme se promotali a zapadli na polední pivko a jídlo. Počkali na slovenské kámoše na kolech a společně jeli k hrázi a vyfotit zříceniny. Kolem vody, vykoupali jsme se v mírně zelené vodě a na občerstvení na protějším břehu. Pak byl závěrečný stoupák a po silnici po rovině do penzionu. 83km, 690m
Nedělní balení a odjezd za krásného počasí nás mrzel, ale co se dá dělat. Cestou restaurace Kolovna, tedy pro nás jako dělaná u Frýdku-Místku. Pak lehký zásek před Šmejkalkou, ano měli jsme sjet z dálnice před. No a já večer k sousedům povyprávět u pípy, holky domů. 600km, asi 6h
Polsko je pěkné, i když vysoce zastavěné, úplně všude domky, ceny jako u nás, jen ty cyklotrasy by měli předělat. A příliš mnoho lidí, zvláště na exponovaných turistických místech, to jsou doslova tlačenice.
Fotky na Rajče zde: www.rajce.idnes.cz/renda1969str/album/pieniny