Sekačka - doplněno
Letos jsem si po dlouhém naléhání kolegů a kamarádů koupil sekačku.
Člověk se ale nezavděčí. Hned mi ji zkritizovali. Že nemá boční výhoz - ani chybí, ale Béda Trávníček ji neměl v nabídce. Na vysokou trávu by to bylo bezva, ale prostě nebyla. Že za ty prachy bych měl traktůrek - jo měl, skoro (21 000,-) ale musel bych dost připlatit. A problém, že s tím tady neprojedu. Musel bych nejprv zplanýrovat zahradu a pak si hrát na traktoristu.
Prostě jsem vzal vpodstatě to nejsilnější, co tam měli. Kola na kuličkových ložiscích, plechové šasi, regulace pojezdu.
Když je nižší tráva, jezdí a seká pěkně. Zásadní problém nastane, když je vyšší a mokrá. To skoro nejde, dělá se to po pár metrech a musí se to při každém vysypání koše vyčistit zespoda - nalepí se to a utrum.
Musím ještě doplnit, čím jsme sekali předtím.
Byly to vždy sekačky samo doma. Děda tedy sekal kosou pro králíky a kozu. Já to sice taky zkusil, ale není to ono. Jakž takž jsem se to naučil. Soused, který zde několik let sekal trávu pro svoje králíky, mi naklepal kosu a ukazoval co a jak. Jednou jedinkrát jsem posekal celou zahradu ručně, seno jsem mu trochu sušil, on si ho pak obracel a odvezl. Jinak si to dělal sám, měl klíč od branky a nemuseli jsme se skoro starat. Jen jsme dosekali na špatně přístupných místech mizernou trávu.
Když soused zestárl a přihlásily se nemoci, museli jsme se začít starat sami. Táta kdysi vyrobil, za pomoci souseda sekačku. Ale byla mizerná. Kola to mělo vyviklané od kočárku, deska ze slabého plechu, který se pomalu prohýbal a slabý 3f motor, který se dusil. Prachy tenkrát nebyly, materiál a součástky taky ne a táta nebyl na tohle zručný. Na fotce je krásně vidět, co dělala kolečka při jízdě.
Já to trochu okopíroval a dělal novou. Za pomoci kamarádů z práce. Jeden mi svařil rukojeť, kterou jsem repasoval z původního tátova stroje, druhý mi vysoustružil osy na kolečka. Plech jsem koupil tlustý. Kolečka na válečkových ložiskách, jsem koupil z katalogu, už ani nevím, na co byly původně určené, snad nějaké přepravní skladové vozíky, či co. Motor mi dal syn toho souseda, co nám původně chodil na trávu, ale měl ohnutou hřídel. Tu mi opravili za láhev kořalky v jedné fabrice. Nůž byl z nerezu, ale měkký. Kolega mi sehnal ocelový plátek, který mi však praskl a tak mi sháněl další dva náhradní. Po straně jsem vyřízl vyhazovací otvor a vzadu krycí plech na pantu. Stejně občas vystřelila šiška, nebo kamínek a vzal mně přes nohu, což docela bolelo.
Sekačka se docela povedla, jen byla trochu těžší. Zato ale mimořádně tichá. Tak jsem sekal asi 5 let. No a pak už jsem si koupil tu benzínovou.