Český ráj
Na prodloužený víkend bylo třeba něco cyklistického naplánovat. Volba padla na Prachovské skály a několik pivovarů kolem.
Ve čtvrtek ráno jsem dojel autem do kempu v Sobotce. Recepční mi řekla, že když najdu volné místo, tak ať si postavím stan. Pochopitelně na svátky za hezkého počasí byl kemp dost plný. Stan jsem umístil, dal pivo, přebalil se a vyrazil na Prachov. Trochu nepochopitelně jsou některé cesty zakázané pro cyklisty. Kousek jsem jel krokem, když šli pěšáci, radši slezl a šel. Bylo to jen něco přes kilák. Před tím byla hodně prudká cesta na vyhlídku Ervínův hrad, tam to ale nebylo zakázané, asi nepředpokládají, že by tam tudy někdo jel. S lidmi problém není, rychlost je skoro stejná.
Na prohlídkový okruh jsem dojel horní branou. Mají tam u infocentra úschovnu kol za plůtkem. Za 30,- to má na starosti hajzlbába, příjemná paní. Ještě jsem vezl zámek, ale klíče jsem zapomněl v autě. Doufal jsem, že stroj je trochu nenápadný a nikdo přes plot nepoleze, vyšlo to.
Vstupné bylo za 70,-. Vybral jsem zelený dlouhý okruh 4km. Nejdřív tedy pivko, samozřejmě. Měli hořické a novopacké. Ale strašně moc lidí.
Asi po hodině a půl jsem byl zpět. Skály jsou krásné, vyhlídky také a občas se prolejzá krz kamenné škvíry. Na řade bylo další pivko a hranolky.
Příští prohlídka byla na Pařízku, z hradu nezůstalo nic, ale byly tam vytesané světničky přímo ve skále. Za ním byl dětský tábor, na hezkém místě.
Chtěl jsem si prohlédnout repliku hradiště Semín, které je jako keltské hradiště, ale není dokončené. Jen dřevěné palisády. A brána je oplechovaná rezatými deskami, aby to vypadalo jako dřevo. Trochu divné… Vedle je hospoda z bývalého statku, pěkné a s výhledem na Trosky. Tak byla i kochačka. Jen bylo uhnilé opěradlo lavice a málem jsem hodil záda.
Kombinoval jsem lesní, polní cesty a silnice. Na asfaltu mne předjel na silničním pěkném stroji, chlapec se fakt snažil, strojově do toho dupal a za chvilku zmizel za zatáčkou. Jaké bylo jeho překvapení, když mne znovu potkal po 5 minutách. Jo holt zkratky lesem jsou jen na MTB… No a na některých místech jsem toužil po tlusťochovi. Fatbajk má dvakrát širší pneu a jý se tam několikrát zahrabal do písku na cestě. Taky jsem si asi měl dát nové, tyhle gumy až jsou jako galusky, silně ojeté. Na šotolince to uskakovalo a do kopečka prohrabávalo.
V kempu bylo stále narváno, jen jsem se napil, zaplaval si v bazénu a jel do města na pizzu.
V noci spadlo pár kapek, bohužel ráno začlo pršet poněkud víc. Tak kafe, koblihu, klídek. Aspoň byl čas psát deníček.
Odjezd byl tedy až kolem půl druhé, projel jsem kolem trosek kamenného mlýna, pak údolím Plakánek. Lidí jako máku, ale moc pěkné. Pod Kostí je pivovar – no jinak bych tam nejel, to dá rozum. Lidí eště víc. Tak tedy jeden žejdlík a gulášovou polívku. Pak jsem se trošku sekl v navigaci, nic nevadilo, pak dost do kopce a pak ještě do většího kopce a pak ponosit stroj na Drábských světničkách. Docela tam bylo i dost dalších cvoků s kolem – ne na kole…
No a do Svijanského pivovaru to už bylo jen co by kamenem dohodil a pak za půl hoďky dojel na kole. Ochutnal jsem dvě malé a trošku popřemýšlel nad zkrácením trasy. Skoro jsem dodržel plán, jen o asi 4 -5km méně. Zase minul Kost, dojel do kempu, opláchl se, zaplaval a jel na pizzu.
Ráno v sobotu na kole na náměstí, byly tam trhy, dva kousky frgálu po 35,- žádná láce. Pak čekání na kamaráda, co jel vlakem z Poděbrad. V Kopidlně se nějak šprajcli a tak jel odtamtud na kole, místo z Jičína. Kolem půl jedenácté jsme vyjeli, chvíli podle plánu, pak skončila cesta v neprostupném chroští a museli jsme se vrátit. Pak už moc plán nefungoval. V Hrubé Skále narváno, do toho svatba, mazec. Protáhli jsme se skalní škvírou Myší díra, nechali se vyfotit, na oplátku vyblejskli turistický pár a pak se trápili na Kozákov. Zdenda se nějak odvařil, kus šel pešo. Na rozhledně u stánku jsem dal pivo než dorazil. Vylezli jsme na rozhlednu, dali oběd – to také nějak nedával, polévka vpoho, meruňkové knedle už moc ne. Já dal výjimečně smažený květák. Pak kousek spolu do Komárova, kde se naše cesty rozdělily. Bylo moc hodin. On jel na vlak, já mířil do Lomnice nad Popelkou. Na skokanském můstku je pěkná a zajímavá rozhledna, pak se dá sjet druhou stranou do města. V bývalém pivovaru se už zase prý vaří, ale netočí tam, je třeba do hospody Babylon. Ještě jsem jel na rozhlednu, bo čím víc rozhleden, tím víc Adidas. Na Tichánkově byl turniket na dvacky, pak krásná kamenná Allainova věž a pak už mi zase nezbylo než to švihnout po silnici. Potmě v lese to je vo hubu. Byly trochu mraky a po těch úrazech holt hůř vidím. Jen poslední kousek do města byl po červené. Do třetice jsem dal pizzu. Vono teda tady stejně není výběr. Ale mají i normální jídla. Jenže ty si umím i doma.
No a po půl desáté dojezd do kempu. Přivítali mne bodří moraváci, nabídli štamprdličku slivovičky, já objednal Capitana Morgana, nějaké to pivko a družili jsme se do jedenácti. Byla docela kosa na mikinu – měl jsem jen slaboučkou. Pochopitelně jsem ještě krátce zaplaval v bazénu – byl celý pro mne.
Poslední den jsem ráno sbalil, odparkoval auto před bránu, chtěli mít do desíti vyklizeno, ale asi by se nic nedělo. Po presu s koblihou (nevím, esli od premiéra?) jsem poplatil. Zajímavé tam bylo, že jsem ve čtvrtek nahlásil číslo stanu 17 a pak vždy hlásil 17. Ťukli to do počítače, kartu vidět nechtěli, evidentně důvěra fungovala. Platil jsem 450,-.
Pak mi zaboha nechtěla naskočit navigace – tři restarty a další půlhodina čekání. Něco se dělo. A projevilo se to odpoledne – vyflusla se baterka, která má držet 16 hod. Nakonec odjezd až v půl jedenácté směr Turnov. Krátce jsem omrkl hrad Valdštejn, krásnou skalní vyhlídku Hlavatce, snesl kolo po schodech, po cyklostezce prošustil město a vydrásal se po schodech na zámek Hrubý Rohozec. Tam byl nějaký koncert s přímým přenosem regionálních stanic Č. rozhlasu. No a kousek už byl pivovar Rohozec. U okýnka na terasu nějak nestíhali, uvnitř zcela plno. Dal jsem dva kousky a masovou směs na bramboráku – sem byl nějaký rozežraný. Normálně jezdím jen na pivo. S plným břuchem jsem se drápal přes Voděrady – ne ty u nás, na Frýdštejn. Tam jen fotku zříceniny a pokračoval na Pantheon. Dobrý bylo, že tam byl zákaz kol, ale jezdila tam auta do domů. Tak jsem teda pomalu jel taky. Po těch šutrákách samozřejmě šel pěšky, ale od brány po červené už to šlo jet až ke schodům. Dole zabočil doprava a už zase seděl v pivovaru Malá Skála.
Za jezem už ani nebylo možné uvažovat o vyjetí červené, i ta modrá byl krpál, zvlášť s pivem. Pak sešup dolů. Jasně jsem mohl podle trati, ale to by nebylo sportovní. Rotštejn zavíral v půl páté, tak jen venkovní foto zříceniny a hezky šlapat do kopečka na rozhlednu Dubecko. Cedulka pravila, že ve stavení č.p. 6 jsou klíče. Na plotě byla trumpetka, přišel pán, za 30 peněz půjčil klíč a nevadilo, že je 10min před zavíračkou, taky proč, když je doma. Jak funěl vítr, věž se drobet kymácela – ocelový tubus, okolo točité schodiště a nahoře vysílačka.
U Hrubé Skály jsem dojel k Adamovu loži. To, že bika tlačím je běžné, to že ten krám nosím, to taky občas dělám, ale že budu muset vyndat přední kolo, abych se vešel do 50cm skalní škvíry, to jsem takhle ještě neblbnul. Jo zážitek nemusí být kladný, ale silný! U zámku mi zdechla ta baterka a tak jsem lovil trasu v mobilu, to už bylo taky skoro vybitý, naštěstí mne to napadlo a s sebou vezl powerbanku. Mobil teda stojí za prd. U Vidláku ve stánku měli baterky a tak se zase oživil Garmin. Dojezd v klidu ve třičvrtě na sedm. Naposled jsem zaplaval a klidným tempem odjel autem k domovu.
Kemp 540,- útrata 450,- vstupné rozhledny kolem 30,- pivo také kolem 30,-
Krásné 4 dny, taková pěkná malá dovča. Ještě tak 2 dny by to chtělo a projet to další kousky. Příště najdu něco o kus dál a projedu to odjinud, třeba kolem Bezdězu – kopce, rozhledny i pivovary tam jsou taky.