Nehody a bouračky na kole
První nehodu jsem měl už na tříkolce - jedu si takhle po sídlišti a nejednou BUM - narazilo do mně auto - vlastně počkat - já narazil do zaparkovaného auta! Taková ostuda! No a pak podle toho natočili známou scénku s Hrušínským, jak stále boural a nesmrtelnou hlášku: "Pane doktore, Vy jste se zase kochal!"
Pak jsem měl pár drobných nehod, když jsme zkoušeli jak brzdí protišlap (špalíkové brzdy to dětské kolo nemělo), dostali smyk a lehli - normální silniční lišej.
Jednou se mi zlomily vlašťovky (řidítka), za to jsem ovšem nemohl - asi soudruzi z NDR udělali chybu.
Také se mi uvolnilo dynamo a to když se dostane do drátů předního kola, tak to je teda dobrá brzda - samozřejmě následovala elegantní šipka přes řidítka. Škoda jen, že to bylo na náměstí a bylo tam dost diváků - ale netleskali...
První kolizi s autem jsem měl u Nymburka, kde mladík odbočoval velice rychle, byl najetý až do protisměru a já trochu také. Takže jsem mu vrazil do dveří - odneslo to jen zrcátko. Bohužel byl na hlavní a tak jsem to musel zaplatit.
Druhá - už velmi vážná - byla v Praze před Černým Mostem (to tam ještě nebyly nákupní zóny). Sjížděl jsem směrem do centra z kopce a vedle proudila auta. Jak jsem to tak frčel dolů, skoro stejně rychle jako oni, jedno z nich najednou odbočilo doprava. Dostal jsem bodyček skoro ve 40 km rychlosti a volným letem doplachtil na protější chodník saltem přes to auto. Jedinné štěstí bylo, že jsem asi o půl metru minul kandelábr. Ten trefit, tak jsem to měl asi spočítané. Takhle to jen odnesl naražený palec u nohy. Ještě jsem odkroutil šichtu (dělal jsem v tu dobu mašinfýru) a večer už nenazul botu. Byl jsem tedy týden doma.
Třetí - nebyla tak hrozná, i když trochu podobná. Jel jsem po hlavní a začínalo se šeřit. U Českého Brodu vyjížděla paní od benzinky a přehlédla mně. Tak jsem jí práskl do dveří, těsně u ní, přeletěl auto a dopadl až na druhé straně. Bohužel, než se jí podařilo zabrzdit, ujela ještě 2 metry a rozválcovala mi kolo. Mně se vzásadě nic nestalo, ale kolo bylo na odpis. Musel jsem paní trochu uklidňovat, byla z toho dost vystresovaná, tedy víc než já. Dohodli jsme se, že vinu máme oba, já měl už svítit, ona se špatně podívala a škoda je zhruba stejná. Kolo jsem dal na rameno a odnesl 3 km na vlak a pak do šrotu.
Čtvrtá - opět jsem jel na hlavní, ale tentokrát za sluníčka, viditelnost "až do Krkonoš". U Mochova (u Českého Brodu - opět) se mladík rozhlížel, ale koukal daleko, asi na horizont a mně už neviděl. Právě, když jsem projížděl okolo, zařadil rychlost a rozjel se. Měl jsem zase štěstí v neštěstí, zrovna jsem šlápl na pedál a tak mi trefil nárazníkem kliku, těsně za nohou. Jinak bych ji měl rozdrcenou. Bohužel jsem si vymkl kotník. Moc mně prosil, abych to nehlásil na policii, asi měl nějaký škraloup a bál se, aby mu nesebrali papíry. Že mi vše zaplatí. Sepsali jsme papír a já ještě odjel na kole domů. Tam už jsem se ale nevešel do boty. Táta mě pak odvezl autem k němu a dohodli jsme se o mírném navýšení částky s tím, že nebudu marodit oficiálně na autonehodu. Jenže neměl peníze, tak mi to splácel na třikrát - ale zaplatil.
Pátá - jel jsem v Praze z"Údolí dutých hlav" nahoru na Jarov v pravém pruhu. Předjížděl mně autobus a když byl trochu přede mnou (v levém pruhu) zezadu do mně prásklo auto. Jelo asi 50 km/h. Pak mi - zase mladý šofér - říkal, že chtěl předjet bus v pravém pruhu a myslel si, že když jede v levém, tak bude odbočovat doleva. Tak jak mladík pospíchal do práce, tak se pěkně zdržel.Půl hodiny čekal na policajty, pak sepisovat protokol a pak dvě hodiny na odtahovku - dostal totiž smyk a skončil v tamním hluboké příkopu. Já měl zase docela štěstí. Jak je Škoda Favorit vpředu zkosená, tak mě tak trochu podebral a já se svezl po zádech po kapotě a sklouzl se mimo auto. Po cestě jsem mu hlavou rozbil čelní sklo - ale díra byla jen docela malá. Na zemi jsem si po chvíli přepočítal nohy, ruce, žebra a tak a pomalu se zvedl. Byl jsem trochu v šoku, nebyl jsem schopen zavolat si sám záchranku, přestože jsem měl mobil. Na Bulovce mě klidně nechali čekat na chodbě - kdybych měl nějaké vnitřní zranění, tak bych tam asi chcípl. Nakonec se mnou sepsali papíry a poslali na rentgen. Tam se mi snažili zrentgenovat pravou nohu, ale po mém přemlouvání, nakonec svolili a udělali fotku levé - té co mně bolela. Zase žádné zranění (modřiny, boule a odřeniny se nepočítají). Pojišťovna mi to sice chtěla uhradit, ale chtěla vidět a ofotit rozbité kolo (to končilo vzadu hned za sedlem). Tak jsem jim to tam odvezl a pak do servisu, kde mi to zase opravili. Jen když jsem chtěl proplatit účtenku, tak se divili, že po nich chci dvacet tisíc. Vysvětlil jsem jim, že nové kolo stojí od 15 do 150 tisíc. Nezaplatili všechno, jen 17 500,- Volal jsem tomu řidiči, on mně prosil, abych nebyl dlouho doma, protože pak je to těžké ublížení na zdraví a jsou tam docela pěkný pálky. Tak jsem mu oznámil, že budu jen týden a on že mi doplatí rózdíl, proti pojišťovně. Skutečně přijel, zaplatil a přivezl i láhev whisky, jako bolestné. Tak aspoň tak.
Šestá - jel jsem od Prahy do Říčan po vedlejší silničce a asi 100 m před hlavní silnicí v mírné zatáčce, proti mně jela dodávka, vlastně v protisměru. Už jsem neměl kam uhnout a tak mně trefil rámem od zrcátka do ramene. Posbíral jsem se v příkopu a šofér mi povídal (po kontrole, jestli žiju) že mně přehlédl. Tak jsem mu ukazoval kolo, které se ještě válelo v příkopě a na kterém ještě blikalo přední (i zadní) světlo. Trefil mně proto, že z hlavní odbočoval větší rychlostí, to ho vyneslo obloukem k levému kraji a navíc kecal se dvěmi spolujezdci a nevěnoval se řízení. Sepsali jsme papír o nehodě, policii nevolali a dostal jsem na ruku 4000,- Kč. To jsem odhadl, podle poškození, s tím, že bude-li to víc, nahlásíme to pojišťovně, peníze mu vrátím a zaplatí to jeho pojistka. Kolo jsem si opravil sám, do ceny jsem se vešel a pak jsem mu volal, že věc ukončuji. Něco bylo tedy navíc, jako bolestné, ale raději bych byl bez toho. Na rameni jsem měl týden obtisknuté železo a nemohl jsem moc hýbat s rukou.