Z jižních Čech na kole, aneb 3x 110km

Další Plešivec

Od předchozího týdne jsem špekuloval, kam vyrazit. Doba je zlá, koronavirová, hospody zavřené, to samé turistické cíle. Tak tedy zase Plešivec. Letos jich mám před sebou ještě dost. V Krkonoších je kousek od Harrachova. Ale předpověď Windy ukazovala protivítr, který by se otočil, a tak by mi funěl do xichtu, tam i zpět. Byl třeba směr otočit. Nevadí, u Českého Krumlova je taky jeden stejnojmenný kopec.

Jenže se udělalo pěkně a zahrada si řekla o jarní čištění sekačkou. Od pondělí jsem se snažil, ale práce ubývala pomaličku a plánování stagnovalo. Nakonec ve čtvrtek přes polední pauzu aspoň trasa z Tábora na Plešivec nahrubo. Domů jsem přijel později, bo sousedka volala, že má pro mne 10kg červených sadbových brambor. Tak rovnou i s plnýma brašnama s nákupem pro pytel, doma rychle do montérek, dosekat zbytek zahrady (docela dost listí a větviček po zimě), uvařit rychlou večeři a chvilku plánovat. Jenže mě nějak pálily oči, bolely záda a jak jsem zaujal polohu ležícího střelce na gauči, usnul jak dřevo. No, probudil se v půl dvanácté a čuměl jak vejr. Jo, jdu plánovat dál, ne sakra, nebaví mne to, má to cenu? Myšlenky byly splašené.

Nakonec ano, 2,5hod trvalo natrasování cesty zpět. No jo, ale nic není připraveno. Takže WC, sbalit spacák, karimatku, nabíječku, powerbanku, další a další kraviny. Sakra, co to, vždyť s sebou skoro nic nevezu! A umýt nádobí, napít se – pohled na hodiny ukázal že jsou 4, tedy za půl hodiny obvykle vstávám do práce. No tak tedy nařídit budík na 6:15 a do postele.

V 6:40 jsem zjistil že budík zvoní slabě a po dvou hodinách spánku mne prostě nevzbudí. Ale to neva, to se stihne. Nastartovat PC, uvařit kafe, koupit on line jízdenku, sníst čokotyčku, doobléknout se a vyrazit, po čtvrt jsem stihl i se dvěma nervózníma zastávkama na WC. Kupodivu jsem byl na nádraží v Mnichovicích skoro o 10minut dřív, většinou to mám na knop.

Osobák v 7:44 jel na čas, přestup v Benešově bleskový, rychlík také včas, slunce svítilo, prostě krásné ráno.

V Táboře jsem zjistil, že DKáčko kafe mají otevřeno, sice kafe nedají a sníst to je třeba jinde, ale bylo možno koupit zákusky, dortíky, chlebíčky…

Vyrazil jsem na Planou, Soběslav, Veselí, Lomnici. Cesta byla placatá, bez kopců, na které jsem zvyklý, tak to pěkně odsejpalo. I tak to dalo 1000m výškových. Klikatilo se to stále po hrázích rybníků, které by ovšem nutně potřebovaly vybagrovat.

Lidé se slunili, chytali ryby a i se koupali ve Veselské pískovně – veliký to rybník u Veselí nad Lužnicí.

V Soběslavi plechovkové pivko z Lidlu, v Lomnici točenou pomerančovou zmrzku. To byl vlastně oběd. V Ledenicích v obchůdku další pivko, už bylo 15hod. S sebou 2 klobásky, rohlíky a Semtex do bidonu. Zlatí Vietnamci!

Sluníčko docela peklo, takže dres s krátkým rukávem a kraťasy byly akorát na převlečení. Po ránu ovšem bunda a čapáky, 6°C není zase takové vedro.

Začal jsem se obávat, že to budu muset natáhnout do Č. Krumlova pro pivo. Nakonec se vše v dobré obrátilo a ve Velešíně měl Vietnamec otevřeno. Bez nich bychom byli všichni v pytli. Sice tedy jen Kozel a Braník, ale hlavně že to je. Tři kousky do ruksaku, jeden energeťák a znovu do obchodu pro baterky do navigace. Budu muset koupit nový článek, tadlecta mrcha dá max 7 hod a je zu grunt.

Štěstí že můj aparát je obojetný, schroupne jak vlastní placičku, tak 3 tužky AA. Já věděl, proč brát lepší model. Sice za ty prachy se mi kroutila šrajtofle v kapse, ale má to výhody. I přes reklamaci softwaru.

Před Č. Krumlovem jsem dal bivak, otevřel pivko, orestoval klobásu, pak další, druhé pivko a třetí pivko. Stejně jsem byl drobet nedopitý. Na vysekané pasece jsem koukal na dým, doutnal tam pařez, jak lesáci likvidovali brouky smrkožrouty. Trochu mne to překvapilo, ale asi to mají zmáknuté.

V osm se setmělo a co mne začalo trochu strašit, tak i zatáhlo. No člověk musí doufat, že se déšť nespustí. A když jo, mám provizorně s sebou plachtu. Nespustil, bylo to dobré.

112km, 1000m.

K ránu jsem se probudil, převaloval se, a tak napůl poklimbával. V osm odjezd, trochu vlnění lesem, stoupání po silnici a konec zase lesem. Další Plešivec dobyt! Úplně nezajímavý kopec. Dolů tou samou cestou. Zase se mi nechtělo jet 10km úplně stejnou cestou, tak po silnici. Větřní je stejně hnusné, jako kdysi, když jsme s tátou sjížděli na kánoi Vltavu, a taky tak furt smradlavé, k tomu otřískané, zdevastované paneláky s cikány. Ddo Českého Krumlova provoz malý, tak to šlo. Pivovar zavřený, ani z okýnka nic. Ale před mostem dávali do kelímku, dokonce zelené velikonoční pivo. No a ještě jedno místní. Pokecali jsme se štamgasty, jeden dokonce nezištně nabídl prohlídku místních zajímavostí. Asi jsem se jim zamlouval. Výjezd na Kleť nebyl zadarmo. Zpočátku to dost utahovalo, pak stoupání trochu povolilo. Nahoře spousta lidí, ale se snažili být oddělení. No tak jsme posedávali po skaliscích. Okýnko fungovalo. Dal jsem Kleťák pivko a trochu hranolek, přeci jen už 60km přes dva kopce na jednu Fidorku není ono. Ještě byla třeba splnit povinnost a vylézt na rozhlednu. Dokonce mají automat jak na prachy, tak na kartu. Dolů po šutrech to stálo taky za to. Pak cesta do Hluboké nad Vltavou, tam ovšem bylo třeba myslet na večeři, už bylo půl šesté a do Týna sakra daleko. Vůbec to neutíkalo, nejelo to, nějak jsem se trápil. Ač podle vody, po krásné asfaltce, místy byly děsné stoupáky. Nakonec byl vytoužený Týn, ale už jsem byl ve stavu, že jsem jel dál. Před Bechyní vylezl do kopce, kde za haldou dřeva bivakoval. Dal jsem dva starší tmavé rohlíky, plátkový sýr a slaninu. Ale nějak mi to nesedlo. Jedna Plzeň k tomu a byl jsem nějaký přecpaný. Setmělo se, ochladilo, a tak bylo třeba zalézt do spacáku.

122km, 1740m.

Pochopitelně kolem půlnoci už vzhůru, pak převalování, koukání na hvězdy a k ránu ještě podřimování. Nakonec v půl deváté vstávání a odjezd na Bechyni (úplně mrtvo), na benzince presso, převléknout se do slabšího, přes Stádlecký most. Dál po červené TC, sice se zákazem pro cyklo, ale turisté nenadávali a několik cyklistů jsem potkal. Chce to jet pomalu a být slušný. V Táboře bylo pivko z okýnka 10° za 80,- a 12° za 100,- jo lidí vydělávají. Tak v cukrárně dva kopečky za 80,-, neměli tam ceny, jinak bych se jim na to vykvák. V Chotovinách u Vietnamce pivo a doplnit energeťák. U Miličína výjezd k bývalému skokanskému můstku, ale jak jsem slezl na focení, už nenastoupil a ten kousek ke kapli vytlačil. Pak už to bylo jen o vůli došlapat to domů přes Benešov. Ještě tedy přes Pičín, když už o tom zpívá Yo Yo Band a je to skoro po cestě. V Benešově volal kolegovi, ale flákal se na chatě a zajíždět další km do kopce se mi fakt už nechtělo. Bylo toho dost a doba pokročila. V Čerčanech zaplaťpánbůh stále funguje okýnkový prodej, takže točené Zlenice. No a přes Hlásku a Hrusice už to je taková klasika. Před 18h doma, vyházet vše usušit, kupodivu jsem ani neměl hlad, k večeři nakonec rýže se zeleninou a pivko. Na gauči jsem dřímnul asi 2h a před půlnocí šel tedy do postele, stejně jsem nemohl usnout až k ránu.

113km, 1600m.

No a na Velikonoční pondělí se dle předpovědi zatáhlo, ráno trochu sprchlo, takže vše vyšlo. Aspoň si mohu odpočinout, vyprat, uklidit (ale jen tak malinko!).

Fotky viz Rajče:           renda1969str.rajce.idnes.cz/Z_jiznich_Cech_3_dny_na_kole

Trasy:

od Tábora                   mapy.cz/s/lepejevase

Plešivec a Kleť           mapy.cz/s/hoselolame

domů                         mapy.cz/s/pejubuzoju