Závod Úvaly - Český Šternberk - Úvaly

Pohár Posázaví

22.9.2012

Závod se mi vůbec nechtělo jet.

Předpověď počasí neslibovala žádné pěkné podmínky a také se naplňovala. Probudil jsem se do deštivého rána a po snídani volal Jindrovi Hroudovi, jak to vypadá, že se na to vybodnu. Deště si užiju dosytosti cestou do práce a nemusím blbnout ještě v sobotu. Mezitím dopršelo a Jindřich mě ujišťoval, že podle radaru už pršet  nebude, jen že pojedeme v mokru, což by mi vadit nemělo, když mám ty blatníky (ty zklamaly – o tom dále). Nakonec mne umluvil, že tam přijede spousta lidí, které chci pozdravit a tak jsem po deváté šel naložit kolo do auta a po zjištění teploty okolo 10°C si šel obléknout něco teplejšího, než jen kraťasy a dres. Jel jsem v dlouhých čapákách (cyklokalhoty s vložkou), termo triku s dlouhým rukávem a bundou. Nakonec jsem vzal krátké rukavice. Před Úvalama opravují most – to jsem zjistil až u zákazu vjezdu a tak jsem musel objíždět a šturmovat, abych závod stihl.

Deset minut před desátou jsem zaparkoval, vytáhl kolo, dooblékl se, přihlásil, zaplatil startovné, rychle se napil a jel za skupinou „B“ na start. Ten byl kilometr za obcí, protože se jelo za plného provozu a z města to moc nešlo.

Vyrazili jsme (ne moc slavnostně – normálně obyčejně, po předstartovní fotce) v 10:15. Docela se začalo tempo rozjíždět, na což mnozí trochu brblali, že to mohli jet v „A“. Za druhou obcí jsme profrčeli blátem, jak tam jezeďáci naváželi z polí něco zeleného a jako obvykle jim odpadávalo bahno ještě kilometr po asfaltu. Také podle toho někteří vypadali – bláto měli až na přilbě – stačilo jet kus za někým, kdo to rozstřikoval. V podstatě v balíku jsme jeli až před Ondřejov, kde se to začalo na kopci trhat. Nepočítám některé odpadlíky, třeba pořadatele závodu, který se ztratil hned v prvních 2 km po startu. Ve sjezdu do Chocerad mi na kostkách praskl horní úchyt toho dříve zmiňovaného blatníku a tak jsem jel pomaleji. Nakonec jsem s tím vyjel až na kopec před dálnicí, kde jsem zastavil a odborně to izolepou opravil. Bohužel mi odjel Dan Selix, kterého jsem dojel a dojeli mě Jana a Strejda, kteří kupodivu jeli do kopce pomaleji než já. Ale s tím blatníkem jsem se neodvážil z kopce, to bych si taky mohl parádně rozbít hubu. Ty dva jsem zase dojel a předjel ještě před Šternberkem a Dana dojel nakonec za městem. Jenže to už mi za nohy lehounce tahala křeč a tak jsem musel trochu zvolnit a dát si ampuli magnésia. S Danem jsem pak stíhal dalšího a v Ratajích na kostkách ho dostihli. Trochu mi poodjeli ale pak jsme víceméně spolu jeli přes Sázavu a Stříbrnou Skalici v rozumném tempu. Tam ovšem lehce začalo poprchávat, takže jsme ještě prochladli. Před Jevanama jsme dojeli Pavla Šporka a Aleše Hroudu. Aleš nám na hrázi zamával a jel rovnou domů do Struhařova, Pavel nestíhal a ještě s jedním, který jel zkrácenou trasu zvolnil. Mě zase chytla křeč (v teple se mi to nestává) a tak jsem musel zvolnit taky a nechat si Dana ujet. Tak jsem dal druhou ampuli a jen lehce vyšlapával. Teprve na Vyžlovce mne předjížděli 3 „Áčkaři“ a to tam ještě málem zabočili doprava na Kostelec. Předloni nás předjížděli už před Jevanama a to jich jelo v balíku asi 10. Skoro mě ale dojeli další dva „z B skupiny“, ale protože nohy už mi jely, v kopcích jsem si držel svoje tempo, které bylo vyšší, než jejich. Přeci jen to denní dojíždění do práce je znát na vytrvalosti. Cíl byl tentokráte před malou vesničkou a do kopečka na posledních 500 metrech a tak to bylo trochu zajímavější, než když se končilo na klesání před Úvalama.

Na těch 100 km (1500 m převýšení, průměr 26,7 km/h, max tep 170/min) jsem měl čas 3:45 a tak jsem se zlepšil o 15 minut proti ročníku 2010, kdy jsem závod jel poprvé. Vloni jsem nejel, byl jsem na dovolené. Ani jsem nebyl nějak vyšťavený. Spotřeboval jsem 2 tuby pomalé výživy, dva rychlé gely a dvě ampule křečáku.

Dokonce se udělalo v cíli i sluníčko, ale na větru nám propoceným byla pěkná zima. Někteří to nevydrželi a odjeli před vyhlášením výsledků. Vedoucí, ten který odpadl hned v úvodu, dojel odhadem s časem 4:30 a tak jsme se tam nechali pěkně vyfoukat.

Výsledky se vyhlašovaly bez stupňů vítězů, ty byly jen virtuální.

Hned po tom jsme se rozjeli. Dojel jsem k autu, naložil a jel se najíst do Hradešína, kde dle informace byly vepřové hody. Cestou jsem se ještě stavil u kolegy, pokecal, dal kafe, vzal si pár drobností, koupil v cukrárně nějaké dortíky a před 18h dojel domů.

Příště bych měl trochu předem něco natrénovat v kopcích, abych si mohl zase zlepšit čas. Ale nevím, nevím, jestli se mi to povede a obzvlášť o další čtvrthodinu – v to vůbec nedoufám. Na nejrychlejšího s časem 2:40 jsme neměl ani v době největší kondice před 15 lety.