Závod s koňmi

Včera jsem jel jako obvykle z práce. Za Dubčí mne dojel cyklista, s kterým se občas vídám při jízdě.

V družném hovoru, střídajícím se s funěním do kopce jsme jeli podle ladem nechaného pole, kde se čas od času prohánějí jezdci na koních.

Zrovna se tam ladně vezly dvě dívky. Po chvíli koníci přešli v cval. Jak jsme tak jeli okolo nich, neudržel jsem se a zavolal, že dáme závod.

To jsem si ale naběhl. Holky pobídly hnědáky do trysku a my se snažili makat také na plné pecky.

Musím smutně prohlásit, že jsem na kole pomalejší. Být závodník, tak bych měl velkou šanci zvítězit, ale s mým kolem a nákupem a fyzičkou to nešlo. Kolega se držel bok po boku, ale nejsem si jist, zda jim stačil. Jeli jsme přes 40 km/h.

Naštěstí pole končilo u silnice a když holky otočily, mohli jsme si vydechnout a jet pomaleji.

Navíc si musím postěžovat na povrch silnice. Sice tam je slušný asfalt, ale jezeďáci, pardon, zemědělci, tam jezdili s traktorama a navezli 5 cm bláta.

Dal bych jim blbounům línejm do rukou lopatu a hezky by si to šli růčo oškrábat. Byl to asi 1 km a dokuď nebudou pořádné deště, zůstane to tam. Je to vedlejší silnička, nepatrně používaná s minimálním provozem - mezi Dubčí a Královicemi, Praha východ.