Z Košic do Košic Vol.1

zápisky formou deníčku, večer u piva

Po objednání nového kola, jsem si naplánoval měsíc testování do práce a pak nějakou delší cestu. Měsíc uplynul jako voda, garančka proběhla dle očekávání, a tak bylo vhodné vyrazit. Původně jsem plánoval Itálii na MTB, ale splet si datum. Takže začátkem července naťukal trasu do navigace a krátce se nachystal. Vtip byl v tom, že jsem jaksi nekoukal do kalendáře a tudíž nevěděl, že je v pátek svátek. To mi řekl kolega ve středu. Večer tedy bylo poněkud rychlejší balení, ještě vyměnit kazetu za větší místo 28 zubů dát 32. No a z práce večer na vlak. Pochopitelně jsem ještě neměl vše, tak jako obvykle na poslední chvíli kvaltoval na metro, abych na Hlavák dojel 15 minut před odjezdem. Bohužel už lehátka byla obsazená, a i sedačky skoro plné, urval jsem předposlední plus místenku na bicykl. Ve čtvrt na jedenáct byl odjezd, v 8:23 příjezd do Košic. No nic moc 10hod na sedadle s hlučnými lidmi kolem dokola.

Sranda byla, že ČD prodaly více lístků na jedno sedadlo, a tak se tam dvakrát lidé dohadovali. Ráno na náměstí fotka zvonkohry, presíčko a dortík v cukrárně ke snídani, minul jsem pivovar, no měli otevřeno až odpo a odfotil úzkorozchodnou dráhu, nyní jako dětská železnice. Pak už bylo 15km stoupání 350m k Jahodnici, je tam nějaký lyžařský areál. Po sjezdu u přehrady Ružín první pivko, Zlatý bažant nebyl, ale Černá Hora ano. Nějak jsem se nepodíval dobře na mapu, a tak mne trochu překvapily kopce. Bylo jich několik a nějak mi to moc nejelo. Asi nemám formu. A samo byl protivítr. Jelo mi to čím dál tím pomaleji, za Spišskou Novou Vsí, už nebyla ani voda, naštěstí hospoda u cesty otevřená. Česnečka a Šariš to trochu spravil. Doby, kdy se to vůbec nedalo pít, jsou už naštěstí pryč. Na vojně jsme potom měli dost průjem. Protrápil jsem se v protivětru do Popradu, u splavu dal Zlatého bažanta a přemýšlel jak dojedu na to pleso, když se mi fakt vůbec nechce. Nakonec jsem se zvedl, podle vody po cyklostezce dojel přes Svit po rovině, a ještě před stoupáním dal v hotýlku Plzeň a fofolu do bidonu. Největší sklony byl na Vyšné Hagy a pak to kupodivu šlo. Chvilku jsme pokecali s cyklistou, dokonce znal Říčany, dojel na Štrbské pleso, tam fotku a k večeři halušky – no když už sem na tom Slovensku, tak co taky jiného, že. Nejdříve tedy teplý tatranský čaj. Kolem deváté sjel na křižovatku a po 6 km bivakoval, radši pod přístřeškem, co kdyby.

Ráno jel dál na Liptovský Mikuláš na kafe a dortíka. Pivovar bohužel až od 12hod. V Liptovské Mare bylo krásné osvěžení, na břehu kostelík, pak průjezd Bešeňová a dál taková trochu blbárna po hlavním tahu na Ružomberok. Za ním kouknout rodný dům Andreje Hlinky a pak už jen proti větru podle vody. Aspoň to jelo 25, občas 30. Došla voda, takže jsem musel dát jeden Martiner a kofolu s sebou. Pozdravil jsem tetičku v Martine, poznal její potomky, řádně jsme poklábosili a s díky odmítl večeři i nabídku na přenocování. Zase jsem dostal tip na pivovar v Martine. Tam to bylo dobré. Ale cesta dál ubíhala na Žilinu, u přehrady v pizzerii večeře. Před ní byla ještě jedna, jen jsem doufal, že i tahle má otevřeno. Jen pečení trvalo asi 50minut – museli pomoct Bažanti. Zlatí. V lesíku u přehrady jsem to zapíchl, ale ve spacáku byl hic, bez něj mne žrali komáři a vedle hlučela dálnice a železnice. No, nic moc.

Ráno v neděli to bylo do centra Žiliny asi 2km. Hned na kraji byl Irish pub, otevřeno snad dokonce od 7h, kde měli točeného Guinesse. Krásná snídaně. Ve městě chcípl pes, a ještě se zahrabal. Ani na náměstí nebyli takřka lidi, jeden bezďák chtěl euro na chlast, ale namazanej už byl. Kavárny zatvorené. Tak do Bytči, tam v 10:05 teprv přicházela slečna otevřít kafe, i když měla mít od desíti. No tak nic. U kostela hlouček lidí, venku sledovali bohoslužbu. Dal jsem tedy aspoň zmrzku a frčel dál. V hospůdce cestou dal pivko, tentokrát Bradáče, moc hezká paní to točila. Překročil jsem pohraniční hory a poblíž Valašských Klobouk vjel do Česka. První pivovar byl v Bylnici, měli ovšem jen desítku, ale šlo to. Druhý jen vařil pivo bez restaurace no a pak jsem skončil na benzince, protože začalo trochu pršet. Mohl jsem dojet kousek zpět, ale nějak už nebyla chuť na pivo takhle rychle za sebou. Tak jen žbrďolu (kafe) z automatu. Musel jsem pak ještě počkat v další vesnici, zase pršelo. Grog a pivko. Paní se divila, ale bylo chladno. Podle potoka na pěkné cyklostezce jsem se blížil k Uherskému Brodu, spáchal tam trochu hygienu a kvůli času minul město po obchvatu. Cíl byl ve Vlčnově. Cíl jsem určil půl hodiny před tím. Obec má sice pěkné památky, ale takto večer už to neocením. V hospodě Sokolovna byla večeře – rozpečená pizza, ale co už. Ovšem na fasádě krásná sgrafita. Poněkud se ochladilo, na 20 stupňů nejsem už zvyklý. Celý den kraťasy, vestička a sandále, tak si představuji léto. Ale to chce tak pětadvacet. Za šera jsem se dodrncal kolem sklípků a rozhledny, na tu jsem i vystoupal, ale tedy jaksi rozhled už nic moc. Dojel až k altánku, na místě bývalého zámečku Pipčín a tam hezky pod stolem bivakoval. Konečně bylo chladněji, a tak jsem se moc nepotil.

Ráno bylo pěkné, jen na triko a sandále ne. Ale stejně to šlo nějakou dobu vydržet. Konečně šly vyfotit ty dřevěné sochy a modrobílé sklípky. Voda a jogurt ráno stačily. Drobet jsem si zajel a v Kyjově konečně zaparkoval v pivovaru. Trochu nóbl na zaprášeného cyklistu, ale nasytili a napojili mne. Pokračoval jsem přes mnoho kopečků, proti větru, což mne stálo nějak hodně sil. V Újezdě u Brna je kamarádka, pokecali jsme a vedle v Sokolnici v pivovaru jedno a zelňačku. Vedlejší pivovar zrušený, dojezd byl dřívější do Rajhradu. Večeře v Taverně a pak kus podle Svratky na bivak. Usnul jsem brzy, ale probudil se v noci. I přes otravné komáry se musel rozepnout ze spacáku.

K ránu se ochladilo, tak šlo i spát. Skoro do osmi. V Bratčicích je pivovar sice od rána, ale restaurace až odpo. Cestou jsem už byl tak zaprášený a vorvaný, že bylo třeba zastavit, svléknout se a vycáchat se v řece. V Ivančicích byla zajížďka k rybímu přechodu, takový malý kanál. Pak do Moravského Krumlova. Tam je pivovar, ale na dně údolí. Mají velmi dobré pivo, dobré jídlo, vynikající polévka, ale bohužel velké porce. Když jsem si představil ten kopec s plným břichem, orosilo se mi čelo. Bramborák v menu nebyl jeden, ale dva, narvané zelím. Asi pro dřevorubce. No vyjel jsem to. Cestou nešlo neokukovat JE Dukovany. Ale nohy točily dost pomalu až do Jaroměřice nad Rokytnou. Tam má restaurace sice hezké atrium, ale jen Starobrno. No taky jsem to vypil. Jsem hrdina. Do Telče to bylo trošku trápení, ale před šestou jsem dojel. Pizzerie narvaná jako minule, naštěstí jsou i jiné hospody. Dost se ochladilo. Zásadní problém nastal s volnoběžkou. To samé jak na MTB, je přemazaná a přestala zabírat. Volnoběžka dopředu je tedy fakt dost naprd. Volal jsem večer svému osobnímu servisákovi, naštěstí to vzal a poradil. Ale už na to nebyl morál. Dal jsem jen večeři, trošku whisky, nějaké to pivo a frčel do lesíka na bivak. Tam mne teda těžce naštvali nějací výletníci, kteří mi obsadili přístřešek. Kurňa práce. Chvíle pátrání přineslo výsledek – o 5 km dálnice další. Vtip byl v tom, že podobnou trasu jsem jel vloni na horáku a teď mi to docvaklo. Bohužel tento přístřešek se mi ani vloni nelíbil, bo je otevřený k silnici. A i když je málo používaná, přeci jen. Asi lesáci potřebovali jezdit. Stejně jsem si ustlal, vzhledem k vývoji mraků na obloze nebudu riskovat. Sice vozím plachtu Tyvek, ale proč si dělat komplikace. Při psaní deníčku uspokojivě klesala hladina pivka v plechovce a po setmění bylo třeba jít už jen na kutě.

Ráno jsem dle pokynů opravoval, najednou to šlo. Tak jsem jel v plánované trase. Po 50 km dojel do Košic, tentokrát u Plané nad Lužnicí. Po cestě tedy dal ještě jednu rozborku. Dojel do Plané nad Lužnicí a u nádraží mi to zase luplo. No aspoň že tak. Chtěl jsem si koupit lístek, ale pokladna má otevřeno jen občas. Jo ČD. Tak v čekárně nabouchal na mobilu přes internet koupi jízdenky a zaplatil kartou. Pak dostal chuť na klobásu, v občerstvení měli, ale nic moc. Tak dvě pivka, plechovky v konzumu s sebou do vlaku, bo cesta je dlouhá. V Praze v půl třetí, hezky pěšky na Vinohrady a do servisu. Pan Klezl říkal, že to montuje už dlouho, ale rozlomený unašeč volnoběžky od Chris Kingu ještě neviděl. Sem si tedy myslel, že za ty prachy… No vyměnil to a já mohl jet domů. Cestou jsem ještě navštívil kamaráda v Uhříněvsi, pokecal a večer dojel dom. Ani jsem se nesnažil nějak uklízet, jen rozhodil uschnout spacák a karimatku a hadry naházel do koše.

Ráno normálně do práce, nemělo cenu se vracet na trasu, kvůli počasí. Si to dojedu nějaký víkend a asi to dám na dva dny v prodloužení.

Plánovaná trasa: Košice, Štrbské Pleso, Martin, Žilina, Uherský Brod, Újezd u Brna, Telč, Košice, Planá nad Lužnicí, Vlašim, Košice, Uhlířské Janovice, Sázava, domů. Celkem 820km

Ujel jsem tedy i s cestou ze servisu 750km, 7550m nastoupáno, celých 6 dní proti větru. Trasa zde: https://mapy.cz/s/3tcY8