Tour de Mísečky 2016
Tour de Mísečky
2016
Znovu po roce jsme vyrazili 16.7. na již tradiční vyjížďku do Krkonoš. Termín byl posunut o týden dříve. Ono sladit mnoho lidí dá fušku. Také většinou termín kolidoval s koncertem Blue efektu, který se také odehrává již po nekolikáté v naší obci. Radim Hladík zde má domek.
Počet účastníků naší akce se rok od roku mění. Někteří jezdí od St. Paky, další od Jilemnice, podle času, sil, věku a kondice. Kolem půl osmé, tedy s čtvrthodinovým zpožděním, vyrazila pomalejší skupina, asi 4 cyklistů, na trekingových kolech a jeden na koloběžce. Nás pět vyrazilo půl hodiny po nich. Ve Svojeticích jsme přibrzdili u výkopů kanalizace, se kterou si tam hrajou už rok, projeli Český Brod a byli mile překvapeni novým asfaltem od Poříčan k poděbradské státovce. Předtím to tam hnusně drncalo. V Senici byla obvyklá zastávka s doplněním živin a kapalin. No ale pití jsem zapomněl doma. To by snad ani nešlo, bez zapomínání. Tak zhruba 2/3 cesty odtahal v čele kamarád Martin, který se pak vracel na koncert, ale myslím, že nikoliv na kole, ale autem snad od Jilemnice.
Jindřich poponášel kolo na parkovišti a na moji otázku proč?, že pro jistotu, aby nepíchl, že tam může být něco vysypané. Smál jsem se, že má mít protiprůrazové pneu, jako já. Jen jsme dojeli do Městce Králové, kde byla na náměstí pouť, měl jsem v předním kole velký připínáček a šel lepit. Tak se zase smál on. Jo, už si nebudu dělat srandu.
Tradičně v kopci před Novou Pakou jsem začal chytat první křeče, ale ještě je rozjel. V Lidlu dokoupil 3 malé plechovky pití, aby se mi vešly do kapes a dojel do „naší“ hospody Sokolovna ve Staré Pace na oběd. Dali jsme si většinou těstoviny nebo rýži. Volal Michal, že píchnul dvakrát a potřebuje odvoz. Což bylo rychle zajištěno. Jinak hrozil, že se na to vykvajzne. Zhruba po hodince, jsme tam byli všichni a někteří už vyjeli zase na další cestu přes Jilemnici. Za městem byl poslední pitstop a pak už každý jel za svoje.
Pochopitelně lehké cukání jsem cítil, ale jel. Vždy když jsem přidal, křeč nastupovala, ale dojížděl jsem Jindru. Pak následovala krátká zastávka, po odeznění bolesti zase… a tak až na parkoviště na Mísečkách. Tam už je také nový asfalt, nicméně ten opravený od Dolních Štěpanic je už rozmlácený, vydrolený, kusy opravené. No dlouho to nevydrželo. Poslední 4km to bylo častější. Jindřich čekal na vnuky a já pro změnu dojížděl nějakého jiného nešťastníka. Až na Zlaté návrší. Tam již byla paní Hroudová na elektrokole s vnuky. Vrbatka byla zase nesmyslně zavřená od 16h. Do stánku se mi pro lahváče nechtělo a tak po oblečení větrovky následoval sjezd do penzionu U kotle. Cestou jsme se potkali ještě s kamarádem, který kvůli zdravotnímu stavu jel autem na Mísečky, na kole k Jilemnici a pak jsme měli jet společně nahoru. Jenže nechal na pokoji telefon a tak nebyla možná domluva, abychom sladili pozdější čas. Setkání proběhlo tedy až v penzionu. Dál jsme se potkali s paní (Natálka) z mé bývalé práce, která čeká další dítě a šla na procházku s manželem a s bříškem.
Večer byl klasický - pivo, večeře, pivo a pečené koleno. Byl tam jiný kuchař a jídlo velmi dobré. Koleno jsme si ale nedali všichni. Někteří měli ještě palačinky se zmrzlinou a borůvkami. Ráno byly rohlíčky, vlastnoručně pečené a také vlastní chléb. Než doběhla snídaně, přestalo mrholit a po deváté, po skupinové fotce nastal čas rozloučit se a vyrazit k domovu. V Jilemnici jsme se rozdělili, někteří museli ze zdravotních důvodů využít auto. Pokračovaly jen 3 skupiny. Naše trojice s paní a důchodcem (72let), pak Honza s Láďou na koloběžce a poslední dvojice jela snad jen do Paky. My dojeli do Poděbrad, kde jsme dali hodinku v pizzerii (losos se salátem a pšeničné pivo). Pak jsme už normálně dorazili za občasného mrholení do cíle domů. Jana tahala špici někde od Městce Králové někam na odbočku u Senice a Miloše jsme nechali aspoň symbolicky v čele od Poděbrad do Pískové Lhoty. Bylo pěkné, že opravovali kruháč a tak tam téměř nebyl provoz. V Kněžici něco pekli a nádherně to tam zavonělo, asi jako teď doma, když peču rybízový koláč.
Ubytování bylo za 800,- s polopenzí, normální útrata 200,- Kč. Pokoje jsou trochu menší, není skoro kam pověsit a sušit oděvy. V deštivém počasí docela problém. Kuchař domácký typ, servírka správná holka od rány, přiměřeně upovídaná, měla dobré přezdívky hostů pro zapamatování. Na „prezidenta“, „špatné počasí“ a „12B“ se bude jistě dlouho vzpomínat!
Tak snad zase za rok!