Tour de Mísečky 2011
(23.7. – 24.7.)
Tak máme za sebou obnovený 6. ročník akce.
První před 26 lety se vlastně počítá jen jako předběžný.
V rozporu se zažitou tradicí jsme měli slušné počasí. Normálně se jezdilo nahoru v dešti a zpět v protivětru. Tentokrát bylo sice trochu chladno, ale to zase nijak zvlášť nevadí. Na kole se člověk zahřeje, obzvláště, když se nefláká a usilovně dupe do pedálů.
Pomalejší skupina jela v půl osmé ze Struhařova v počtu 9 osob, rychlejších (kupodivu se k nim počítám) bylo 5 a jeli v 8 hodin. K tomu je třeba připočíst technický doprovod v autě a dalších několik cyklistů, kteří měli start ve Staré Pace.
Do Českého Brodu to odsejpalo, hezky jsme se střídali podle výkonnosti a pak jsem se v Poříčanech ohlédl, proč mne nikdo do kopečka nepředjíždí a zjistil, že jsem sám. Protože vítr hučí okolo uší a zřejmě jsem trochu nedoslýchavý, neslyšel jsem volání, abychom zastavili. Chvíli jsem čekal, pak jsem zkoušel volat, ale mobil nikdo nebral. Pomalu jsem se vydal na další cestu – za to jsem ovšem pak dostal vynadáno, protože mohli mít hromadnou nehodu a já jsem ujel. Za chvíli ale jelo doprovodné vozidlo a tak jsem věděl, že to je v pořádku.
Bohužel jsem pak jel až do oběda sám – nasadil jsem slušné tempo a nikdo mne nedojel. V Poděbradech jsem měl průměr 34 km/h a těch 42 km ujel za 1 hodinu a 15 minut. Pak jsem trochu polevil, z doprovodného vozidla doplnil vodu a jel dál. V Jičíněvsi se odbočuje, (kvůli šílené čtyřproudové silnici od Jičína a objíždí se to až k Libicím) tam měla pauzu pomalejší skupina.
Oběd byl tentokrát v Kumburském Újezdu. Sice ceny mírné, ale chuti nevalné. Po hodince jsme se vydali dále, přes Starou Paku, mimo silný provoz. Skupiny se trochu promíchaly, někteří zjistili, že mohou jet rychleji. Za Jilemnicí začalo závěrečné 20 km stoupání. Zprvu mírné z nadmořské výšky 420 m.n.m. a pod Mísečkami hodně prudké do 960 m.n.m. Kdo měl sílu – a to byli asi všichni - dojel si ještě poslední 4 km do 1390 m.n.m. Naštěstí už byla otevřená rekonstruovaná Vrbatova bouda a tak jsme si mohli vlít do prochladlých, unavených těl, horký čaj a další životabudiče. V 16 h zavírali, tak jsme sjeli zpět k Mísečkám a lesem dojeli k penzionu U kotle, kde jsme měli zajištěný nocleh s jídlem.
Pár lidí jelo zpět do Míseček a potom autem domů.
K večeři bylo buď kuře na kari s rýží, nebo knedlo-vepřo-zelo.
Po večeři jsme se (ne všichni) šli projít k vodopádům. Bylo řečeno že za 20 minut tam po cestě jsme. Po půl hodině jsme na vlastní oči uviděli potůček s peřejkou… Hezky jsme se aspoň prošli.
Druhá večeře byla okolo 22h a bylo podáváno pečené koleno a tatarák. Dlužno dodat, že pár lidí mělo ráno trochu průjem. Pak se ještě podávaly palačinky – kdo měl zájem a moc se před tím nenacpal.
Ráno byly tradiční švédské stoly a čerstvé „obzvláště vypečené“ bagety. S trochou zmatků jsem dorovnali finance (nocleh + večeře + snídaně – 670,- Kč a útrata za pivo, grog a další občerstvení) a pozvolna vyrazili na sjezd do Jilemnice. Tam jsme se trochu svlékli. Na tom sjezdu je docela zima a na teploměru bylo asi 12°C. Sice se obloha kabonila, ale věřili jsme, že pršet nebude. Předpověď se podstatě vyplnila, cestou spadlo před Poděbradami několik kapek. Nasadili jsme docela vysoké tempo, které se ještě zvyšovalo vždy, když jsme někoho předjížděli. Za Libicemi jsme dojeli dva rychlejší z první skupiny a domluvili se na společné jízdě. Je to lepší na střídání.
V Poděbradech jsme si dali oblíbené cyklojídlo – palačinku s ovocem, šlehačkou a zmrzlinou. K tomu jsem měl oblíbený iontový nápoj - pivo. Ostatní měli porůznu čaj, limču, colu.
Po občerstvení jsme, opět slušným tempem, vyrazili na závěrečný úsek. Za Českým Brodem v kopcích už jeden cyklista moc nemohl – nebyl trénovaný a tak jsme zpomalili. Já se ještě stavil u kolegy pro maličkost (ostatní na mne počkali) a volnějším tempem dokončili trasu ve Struhařově. Bylo to 136 km za 4,5 hodiny s průměrem 30,5 km/h. Nahoru jsem to bohužel nedoměřil, protože jsem si omylem u hospody vynuloval tachometr.
Nejstaršímu účastníku bylo 67 let a krásně to ujel, byť měl před pár lety vážný úraz (na kole – jak jinak). Další účastník jel necelou trasu – asi před měsícem nebo dvěma si zlomil nějaká žebra a nejelo se mu nejlíp. Byl docela hrdina vůbec jet. Mě nahoře chytly křeče – velký výkon v chladu – a pak už nepomohly ani ampulky s magnésiem. Příště to chce lépe se obléknout.
Jo, a víc trénovat!
(V galerii jsou 3 fotky - potok, na vrcholu,společné focení u penzionu).