Srážka s chodcem

Už mně dlouho nesrazilo auto...

V létě mi vběhl pod kolo vlčák, přejel jsem ho a pěkně odřel koleno a trochu ruku. Naštěstí se lekl a utekl a nepokousal mne.

Tentokrát jsem jel mezi kolonami aut a protože je stále dost sněhu tak jezdím mezi, ne po okraji. Na Poděbradské ulici oba pruhy aut popojížděly v dlouhých kolonách, jak už to tak v Praze bývá a do toho sněžilo. Protože je po 16 hodině už tma, viditelnost nebyla dobrá.

Jak si tak jedu, najednou jsem koutkem oka viděl, jak se mihla postava (paní) - rána a byl jsem na zemi. Stihl jsem jen zaregistrovat, jak zvedla ruku na řidiče, že přechází - později jsem zjistil, že na přechodu. Jenže nešla krokem, ale přebíhala a navíc úzkou mezerou mezi auty - neměl jsem šanci stihnout zareagovat a tak jsem dostal ránu tou zdviženou rukou na pravé oko. Bohužel v ní měla mobil. Ten se rozlétl na kousíčky. Já se sebral ze země a držel se za tvář - dost to bolelo a tekla mi krev z rozseknutého obočí. Paní zůstala stát, jen popošla.

Já byl na jedné straně ulice, ona na druhé a skoro 3 minuty se na sebe koukali. Protože ani jeden nejevil ochotu komunikovat, sebral jsem se, nasedl na kolo a odjel. Musel jsem tedy ještě zastavit a pročistit oko od krve, abych viděl. Naštěstí bylo pod nulou a tak se mi to chladilo. Ráno si mně samozřejmě dobírali kolegové v práci - kde a s kým jsem se popral, kdo mi dal přes držku.

Jsem přesvědčen, že oba máme svůj díl viny.

Takže, když ne auto, tak pes, chodec, nebo něco jiného mne stejně srazí...