Pohár Posázaví 2013

Dne 28.září se jel 28. ročník cyklistického závodu z Úval přes Český Šternberk, Rataje nad Sázavou, Sázavu, Stříbrnou Skalici a Jevany. Okruh měří 100km a má převýšení 1500m.Tedy alespoň podle navigace, kterou jsem s sebou vláčel. Na vyžádání pošlu data.

Ať jsem se bavil s kýmkoliv, kdo závod plánoval jet, nikomu se nechtělo. Lehce jsem doufal (a nejen já), že bude pršet a budu se válet doma na gauči. To nevyšlo. Bylo téměř azůro, ale pěkná kosa. Několik dní předem se začalo ochlazovat a ranní teploty 3°C jasně ukázaly, že podzim je tu. Takže se každý zateplil a starostlivě sledoval teploměr, kam až to do 10h, kdy byl start „B“, vyleze. Nakonec bylo 14°C.

Těsně před desátou jsme se začali slejzat jak švábi na pivo. Skoro nakonec přijel i ředitel závodu – Bizon. Po zaplacení tradičního startovného (stále 50Kč), jsme popojeli kilometr za město na start. Po fotografování komisař odstartoval naši skupinu slovně – taky co bysme chtěli v Béčku… A kdo ví, jestli má vůbec bouchačku…

Peloton se rozjel a vpodstatě v prvním kopci se začal trhat. Já si jel víceméně svoje tempo, takže jsem byl brzo na chvostě, i když ne úplně poslední. Hlavní balík se mi polehounku vzdaloval a protože v kopcích jedu pomalu, vzdaloval se mi více a více. Četl jsem komentáře, jak tam jezdí na převod 39/23, ale já zvolil svůj standard – vpředu 53/39 šišatý Rotor, vzadu 11/32 – a to velké jsem tam občas dal, nestydím se za to – nejsem žádný závodník! Před Ondřejovem jsem viděl nahoře osamocenou postavu, ale nevěděl, kdo to je. To jsem zjistil až na dalším kopci za Choceradama, když jsem dojel Janu – jedinou závodnici. Mírně jsem ji předjel a na kopci u Vestce zastavil, abych si přelil plechovku Red Bulu do bidonu. Jenže se mi nějak utrhl ten otvírací čumprdlík a tak jsem to z té plechovky jen těžko dostával škvírou. Tak mě zase Jana předjela. Pak jsem ji chvíli naháněl a v dalším stoupání u Šternova zase dojel a předjel. Pak jsme jeli spolu až do Českého Šternberka a v kopci jsem ji zase trochu ujel. Předrncal jsem kostky v Ratajích nad Sázavou a za městem jsem si musel odskočit – to mě Jana zase dojela. Dál jsme to táhli spolu až před Sázavu, kde mi začala tahat za nohu křečová víla a tak jsem silně zvolnil. Sice jsem škubání cejtil už trochu dřív, ale dalo se ještě šlapat. Od Sázavy už ale ne. Prostě jakmile jsem přidal hned mě to škublo. Takže jsem trochu s lítostí koukal, jak mi Jana odjíždí po rovině a nejde s tím nic dělat. Ještě ve Stříbrné Skalici jsem ji viděl v kopci, ale to bylo naposledy. Hned za Skalicí mě křeč v obou nohou donutila jít kousek pěšky u Hradce. Tam co je rovina to bylo docela pikantní. A vloni téměř na stejném místě také. Vzápětí se kolem přehnala vítězná trojice z „A“ skupiny a po chvíli i balík ostatních áčkařů. Sice na mne volali, abych se s nimi svezl, ale fakt to nešlo.Trochu jsem to dvakrát ještě zkusil za Jevanama a za Masojedama, ale bylo to stále stejné a dost bolestivé. Cpu se hořčíkem, ale nějak to nepomáhá, asi to bude chtít konzultaci s lékařem.

Do cíle ve Skřivanech jsem tedy dojel zvolna a pak nějakou dobu šponoval nohy. Co mne mrzí, že jsem přelezl můj limit 4hodiny. Sice jen o 33 vteřin, ale stejně.

Pak jsme čekali na ostatní závodníky. Protože některé kategorie již byly komplet, byly vyhlášeny dílčí výsledky a kdo chtěl, rozjel se k domovu. Náš dlouholetý kamarád Petr z Děčína, jako tradičně bloudil. Sice na silnici byly půlmetrové šipky před křižovatkami, ale nestačilo to. Vloni zase vyrazil na trasu s půllitrem vody a tak měl docela potíže. Prostě na každé akci musí být někdo s Černým Petrem. No a my máme Petra alias Strejdu… Nevíme proč se mu stále dějí špatné věci, když to je takový milý a příjemný pán.

Počasí tedy, až na ten chlad, vyšlo. Problém byl s nízkým sluncem, které oslňovalo a jak jsme jeli ze světla do stínu v lesích, prd bylo vidět. A protože v Česku jsou místo silnic tankodromy, bylo to trochu nebezpečné. Zajímavé je, že v ostatních státech okolo, nemají takto zničené silnice a to ani na horách. A že jsem jich už projel hodně a to i v chudších oblastech. Asi pojedu příště na horském kole – kdo se má drncat a naklepávat na silničním…