Moravský sklípek a něco na kole kolem dokola
No prostě jsme jeli na Moravu do sklípku na víno.
Začalo to tím, že naše Dáša asi dostala chuť, řekla pár lidem, ti to taky řekli několika známým, kamarádům a vyvstal z toho mírně organizovaný zájezd busem s cyklovlekem pro 39 lidí. Jeli skoro všichni přihlášení, jen dvě rodiny nějak nestíhaly odjezd a tak jely svými auty.
Od 15hod byla nakládka kol. Opravdu se vedle sámošky první účastníci sešli. Pak se postupně trousili další. Řidič šikovně nakládal jednotlivé stroje do vleku. Ten měl plechové U profily příčně k jízdě a shora trubky, ke kterým se kola přigumicukly (ach ten češtin). Bylo to tam v patrech nad sebou. A překvapivě dosti místa, takže se nejen daly vyndat jednotlivé kusy samostatně, ale dokonce ani můj velký horák neměl problém s místem (29" kola, střední rám a 75cm řidítka se jen tak nevejde a dost přečnívá ostatní). Hloučky diskutujících u busu zatím popíjeli každý - no skoro každý - pivo. Taky v krámě došly plzně - bral jsem 2 poslední z chladničky. Po čtvrté přichvátali poslední a v zásadě měli platit lahvovou pokutu. Vyrazili jsme a hned začaly kolovat všemožné alko lahve dokola tak dlouho, dokud nebylo na dně. Špunty se asi ztratily. Pochopitelně jsme museli stavět u pumpy na wc. Pak jsme chtěli ještě jednou, ale nějak nebyla příležitost a tak musel řidič otevřít chemické wc v busu. Šel jsem první a nenašel vypínač na hlavní světlo, svítila tedy jen orientační žárovička u nohy a já se zaboha nemohl trefit do dírky na opasku. Nevím proč jsem to nezapl venku? Pak šli další a holčičky rovnou na velkou. Malá tam sama nechtěla být a když její mamka pootevřela a mluvila s ní, hned se zevnitř ozvalo aby neotvírala... Dorazili jsme do Bořetic kolem osmé, pozvolna se ubytovali a šli do sklípku na objednanou degustaci a pití a jídlo.
Pan Machač s bratrem poutavě vyprávěl, naléval, pak nahoře ve sklípku pokračovali i se synem v zásobování. Měli velmi dobré víno, vlastní portské a také koňáček. Někteří jsme to kolem půl jedné vzdali a šli do hajan. Další tam vydrželi ještě asi hodinu.
Ráno jsme busem popojeli z Němčiček od kempu do Bořetic, kde byli na dalších dvou místech ubytovaní ostatní. Vyndali některá kola, trochu opravovali, trochu lepili a v pěti vyrazili na trasu. Vymyslel jsem okruh na 5 rozhledem a vpodstatě jsme kroužili na dohled. Dvě byly kousek, pak přes dálnici jsme dojeli do Hustopeče na oběd. Zrovna byly Burčákové slavnosti a náměstí bylo narvané lidmi a zcela nepochopitelně tam bylo nějaké vstupné. Chtěli jsme se podívat na moderní atypický kostel, ale nakonec jsme to vzdali. Prý by do půlhodiny prohlídky vrátili vstupné, ale stejně - moc lidí a mezitím se motat s kolem není dobrý nápad.
Pokračovali jsme tedy na další kopec na další rozhlednu a další. V Divákách jsem zjistil, že před rokem jsme tamtudy jeli s jinou partou. Na rozhledně Nedánov také a pak ještě v restauraci Ovčí terasy. Ale přeci jen poněkud jinudy a v protisměru. V Boleradicích jsme se ještě občerstvili a jeli na poslední rozhlednu.. To bylo po modré, vpodstatě po vrstevnici a přesto se dva a trhli dojeli po asfaltu do kempu. Zcela zbytečně mezi auty a na větru.
Většina se ale přesunula (byla přesunuta) busem do Břeclavi, odkud jsem jim naplánoval cestu podél Dyje přes Lednici. Bylo to kratší a bez velkých krpálů.
Po očistě jsme se opět vydali do sklípku. Pan Machač hnedle nosil na stůl a naléval co kdo chtěl. Já nejprve začal s pinotem s Dášou a přešel na portské. Toho bylo také dost a tak asi dvě lahvinky ukázaly dno. Další byl burčák. Na závěr jsme dostali okoštovat koňak a vyprosili si vynikající chléb s sebou. Na cestu jsme dostali půl petky burčáku, tentokrát z červeného. Vydžel tak akorát ke kempu. Jenže po druhé hodině byla docela tma a tak jsme se trochu motali - ledaže by to mělo nějaký jiný, zcela neznámý důvod. Nedělní ráno bylo již odjezdové. Po snídani jsme sbalili, dali věci do busu a domluvili se s řidičem, kde bude čekat, abychom se nemuseli vracet. Vydali jsme se pak na kolech po cestách i necestách.
Já jel tentokrát sám, kolem sobotní rozhledny na Kraví hoře (7minut - nikdo se mnou nechtěl...), Vrbice, kde jsem po roce opět prohlédl čela sklípků a pak dolů na Lednici. Na prohlídku Janova hradu jsem zanevřel a jen si to vyfotil zvenčí. Po cestě jsem dojel k Zámeckému parku, kde na mne lidi - někteří - nevraživě koukali a něco si mumlali pod fousy. Jo - nakonec jsem ten zákaz cyklistů taky uviděl - jenže to je z druhé strany a evidentně nepočítají s Vaněčkovými trasami. Na svoji obranu musím napsat, že jsem ohleduplný a jak bylo hodně lidí, rychlost byla fakt pomalá, jen kolem 10 km/h. Prohlédl jsem minaret a akvadukt a jel dál. Chtělo by to na vnitřní prohlídku, ale bohužel nebyl čas. Dáša naplánovala sraz u busu nad Novými Mlýny v Popicích kolem druhé a tak jsme všichni měli nakvap. Dal jsem to tedy podle vody k přehradě a po hrázi dojel až ke Strachotínu. Za ním potkal polovinu naší výpravy a tak jsem se uklidnil, že jedu o čtvrt hodiny déle. Jsem rychlejší a tak bylo ještě dojezdové pivko.
Cesta byla obdobná, jako ta předchozí. Hnedle po vyjetí kolovaly lahve, tentokráte s vínem, které jsme koupili ve sklípku, nebo po cestě. Nakonec jsme ještě 2 lahvinky museli dokoupit, nějak to došlo. Také burčák nějak došel. Zato nálada perfektní, družili jsme se a vůbec...
Cesta proběhla bez problémů. Jen doma po vyložení byla nějaká žízeň a tak jsme šli na aklimatizaci do stánku na plzeň. Na odchodnou ještě panáčka a šli spát.
No myslím, že ráno bych ještě něco nadýchal. Tělo vůbec nechtělo vstávat. Asi už nejsem mladý.
Za sebe tedy spokojenost. Celá sranda stála 2000,-. K tomu co si kdo koupil s sebou od pana vinaře. Lahve kolem stovky, portské 150,- (půl litru)