Liberecko

Přátelé se domluvili a sezvali na cykloakci. Mělo ty být na víkend, přespání ve Vesci u Liberce u kamarádky. Jak se ale klubalo počasí, nevydržel jsem to až do pátku a s vedoucím dohodl dovolenou. Protože ale kolega už měl, druhý by tam zůstal sám. No aspoň se naučí samostatnosti. No pak jsem tedy přidal ještě druhý den a měl cukání od středy. Ale to bych musel plánovat drobet dřív. 

Takže ve čtvrtek ráno autem, v půl deváté na místě, předat věci do ledničky, převléknout se a vypadnout, abych nezdržoval hostitelku od nákupu.

Plán byl Hejnice a Smrk. Na Bedřichov cesta šla, v hospůdce jsem konečně dal snídani (jel jsem na lačno) - borůvkové knedlíky se žahourem a pivo. Z Bedřichova to začalo stoupat, post ex jsem si uvědomil, že nevědomky částečně kopíruji trasu, kterou jsme jeli před asi 2-3 roky. Z Hřebínku byl prudký sjezd do Ferdinandova a pak jsem si uvědomil, že ten hnusnej krpál budu pak drtit zpět, no potěš koště. Na Smrk výjezd krz singltreky na Hubertku, potom stojka po červené. Po šutrákách moc neumím, asi 200m pěšky nějakou cestou, nic nevadí. Míjelo mne spousta elektrikářů, mělo by se to zakázat v přírodě. Pak je narváno a už se to zakazuje v některých oblastech pro všechny. Těch několik cyklistů nevadí, ale stovky lidí na elektromotorkách je průšvih. Příroda to neunese. Nahoře na rozhledně bylo krásně, na zábradlí parkovali čmeláci. 

Zpět singlíkem přes Libverdu, v sudu pivko a pak bohužel ten hnusný stoupák, 15% asi 4km. Byl jsem nějaký vyčerpán. Na Hřebínku opět pivko a dojezd přes Bedřichov. Pochopitelně jsem nemohl vynechat Nový Harcov s Vendelínem – minipivovar. V pivovaru Konrád, respektive v hospůdce pivo a večeři. Chtěl jsem klobásu a bramboráčky, ale neměli, tak kuřecí řízek. Sjela se tam postupně partička důchodců na kolech a povídali si kde kdo a jak jezdil. Podle xichtů sedmdesátníci, čupr kluci. Večer pokec s Věrkou, pivko a na kutě.

Ráno plán Harrachov pivovar se sklárnou, pije se, kouká se na skláře.

Milíře a Rádlo mají kousek podél silnice krásnou asfaltovou cyklostezku, akorát by to potřebovalo propojit i dál. U Vrkoslavic je parádní starý vodojem ve stráni, vypadá jako mini sklípek, nebo jak to popsat, vedle kus skály se schůdky jako rozhledové místo. Pak stoupání na krásnou kamennou rozhlednu Černá Studnice, pivko. Odtamtud po hřebenovce, šílená kamenitá cesta, skoro na konci radši bokem, což bylo ještě horší, bo prudký sešup seskákat po kamenech bylo za trest. Dole kousek cesty a zas kameny.  Za Tanvaldem jsem vynechal Příchovice s pivovarem a rozhlednou Maják Járy Cimrmana – nebyl čas. Ale napravím to! V Harrachově ve 14:30 pivo a kulajda a šupito zpět.

Ve Smržovce je nádherný žulový železniční viadukt. V Jablonci nad Nisou po 17h a tak bylo třeba hydratovat. Je tam můj oblíbený pivovárek Volt (ano po tom Alessandro Voltovi, po němž se zove jednotka elektrického napětí), dal ležák a stout a frčel. To už je jen 10km.
Ostatní mezitím dorazili, takže nastalo vítání, ochutnávání dobrot, pivo, víno, povídání, gulášek, plácání komárů a v jednu nás hostitelka vykopala do postelí.

Má nespolečenské kočky, které jsou schované a nevylezou, dokud je tam cizí.

To těch 5 slepic je víc ochočených, chodí po zahradě a od ní se nechají i pohladit a snáší navíc krásná žluťoučká vajíčka.

Ke snídani domácí koláče, pomazánka a chystání se na cestu. Jeli na Malou Skálu a Rohozec. Já sice také, ale v Zásadě je pivovar Rezek, několik starších cyklistů si tam dávalo švestkovou zmrzlinu. Pak několika kopci kolem Mukařova – taky je jich v republice víc, na Malou Skálu. Ale to už mi volali, kde jsem, že čekají v jiné hospodě. No s těžkým srdcem jsem tedy jel za nima. Pak do Turnova po stezce, to bylo ale maso, milion lidí. To fakt nemusím. V Rohozci pivo a pak jsem jim stejně ujel do kopce. Stíhali by mi dva, co měli elektriku, ostatní ne, nemělo smysl se navzájem trápit. Než dorazili, osprchoval jsem se. Večer oheň, kytara, vínko, pohoda.

V neděli jeli na Mšeno se koupat, já na Tanvaldský Špičák. Trasa podobná jak den před tím, ono se to zase nedá moc vymyslet jinak, když není čas. Na kopci pivo a singltrekem do Jiřetína pod Bukovou. Zpět kolem v.n. Mšeno, oni už ale odjeli. Při okukování stánku na mne volali chlapi, ať si jedno dám, tak jo, chvíli jsme povídali, oni taky trochu cyklisti. Dorazil jsem zpět za 25minut – nakrátil jsem to po silnici a trochu přišlápl do pedálů.

Dojedli jsme králíka a nachystali se na cesty.

Odjezd kolem 16h. Já po 10km prorazil pneu o kanál, jak opravovali silnici a byl hůř vidět. Takže prohodit zadní kolo dopředu, kvůli zátěži, dojezdovou rezervu dozadu, utřít se hadrem, nadávat na začínající déšť a jet.

Doma po 19h v řádném dešti. Vyházet vlhké prádlo, drobet poklidit a jít spát.

No a v pondělí ráno v práci po 2 hodinách nás vyhodili, že neteče voda a tak v dešti domů.

Tak jsem obvolal pneuservisy, všude dovolená, až v Říčanech, bývalý soused měl otevřeno. Cestou 2 basy Bernarda, doma řízek, šlofík, natírat trámky a psát tuten sáhodlouhý report.

čtvrtek: 80km, 2200m
Smrk  tam
mapy.cz/s/podopafesa
zpět
mapy.cz/s/hudorozucu

pátek: 71km, 1900m
Harrachov
mapy.cz/s/potepuhuva
zpět
mapy.cz/s/nebajorefa

sobota: 69km, 1500m
Malá Skála
mapy.cz/s/mesumejadu

neděle: 47km, 1100m
Tanvaldský Špičák
mapy.cz/s/modehucuse

No prostě jezdil jsem míň a míň.

Fotky Rajče:

renda1969str.rajce.idnes.cz/Liberecko/