Kroměříž cyklo a letmo
Koncem října jsem zjistil, že platnost volnočasových poukázek je do konce roku, a tak bylo třeba jednat. Na internetu jsem prozkoumal nabídky a vybral let vírníkem. Možnost byla buď za Plzní, nebo u Přerova. Vybral jsem druhou – chtěl jsem po dlouhé době vidět známé u Brna.
Auto pochopitelně odmítlo startovat, sem s tím taky dva měsíce nejel. Nabíječka pomohla, pak ještě umýt a naložit. Odjezd byl až skoro v půl třetí, a tak jsem na návštěvu dorazil po půl šesté. Hodinku jsme pokecali a já zas vyrazil do Kroměříže. U náměstí je pivovar s hotelem Černý orel, kde byla lehká véča – tataráček z olomouckých tvarůžků a tři malá různá pivka na košt.
Auto jsem dle plánu zaparkoval u rybníka, a i s kolem se nasoukal dovnitř. Mam malý auto! Měl jsem si pořídit Transportéra.
Ráno mne značně překvapil silný provoz. Pak jsem pochopil, že rybáři mají sezonu… Byla docela mlha, takže žádný spěch. Odjezd v půl desáté po krásné cyklostezce podle řeky, skoro komplet asfalt, je to po hrázi. V Otrokovicích jsem okoukl sochu T. Bati, zbytek jeho přístavu a po mírné objížďce skončil v pivovaru – restauraci Harley Davidson. Mají tam i muzeum, docela dost dobrý. Poobědval jsem panenku s pečenými hranolky a fazolky zabalené ve slanině. Cesta byla stále pohodová do Velehradu. Tam je zajímavá zeď se sochami svatých. Dal jsem Zubra, ne že bych měl takovou žízeň, ale potřeboval dobít debila. No a pak už to šlo do kopců. Jedna malá rozhledna, pak prudký sjezd a hodně prudký výjezd ke druhé: Salaš. Ta má tvar dvou sedmiček v sobě. Neobvyklé a pěkné. Jenže už se začalo šeřit, a tak už nebyl čas na hrdinství. Kus byl ještě lesem po blátivce a zbylých asi 12km po silnici. I když většinou z kopce nebo po rovině, stejně už to bylo dlouhý. Navíc potmě a v chladu. No jo, je listopad. Aspoň že přes den jsem jel v kraťasech a dresu s krátkým. V Kroměříži jsem uvažoval o dojezdu k autu, převléknutí a pak večeři. Ale to je blbost. Rovnou k Maxmiliánovi, respektive k Mincovně, kde ho točí. Ochutnal jsem různá malá pivka, k večeři jsem trocho odbyl polévkou s noky a cibulové smažené kroužky. Fanda u nás ve stánku mi je dlouho slibuje, tak tohle bylo dřív.
V pondělí ráno byla drobet mlha, ale ta brzy ustoupila. Zato se zvedl docela vítr. Raději jsem volal na letiště, zda let bude, prý to není tak špatné, jako předpovídají na úterý a mám přijet. Kolo jsem nějak zavrhl, nemám na to náladu pokaždé.
Letecká společnost Nirvana je pohodová. Instruktor a pilot v jedné osobě vše vysvětlil a za nedlouho jsme vzlétli ve vírníku. Byl to zase zážitek. Letěl jsem kdysi v malém Zlínu 126. Tohle má tlačnou vrtuli a ta nahoře je jen nosná místo křídla. Ukazoval mi manévry, že jsme se skoro zastavili, pak skoro zavřel plyn, ono to stále letí. Chvilku jsem to i řídil. Pěkné, pěkné. Odpo dojezd kousek do Přerova. Samo jsem zaskočil na Zubra (mladý výčepní velmi laxní), pak si trochu prošel město. Ještě ochutnal dobroty v minipivovaru Parník a nakonec večeři v Jižanu. Spaní opět u rybníka a ráno opět docela provoz.
V úterý bylo krásně i když větrno a samo, že to funělo do protivky. Do Hulína autem, na náměstí presso a sacher. Kus jsem jel po hlavní, ale pak to vzal po cyklostezce, které tady mají často asfaltové a pěkné.
Zámek v Holešově trochu opravují, zahrada je taková obyč, mají tam malinkou hvězdárnu, panský pivovar je v generálce, dle cedule do 2028!
Cesta vedla do dvou zcela nechutných stoupání, vrstevnice vypadaly jako hustý žebřík. Na zříceninu Lukov, pak vesnice Držková, no a najednou jsem byl v Trnavě. A co je zajímavé, je tam minipivovar Vraník s velmi dobrým pivem. Ještě jsem dal moravskou kyselici a už se sluncem klesajícím k obzoru jel na Slušovice. Ty jsem už jen tak profrčel, nebyl čas ztrácet čas. Do Vizovic dorazil za soumraku, zakoupil u Rudolfa Jelínka lahvinku, pak podle kolejí na nádraží pro lupen na motoráček do Hulína (93,- s bicyklem, 38km) a rychle na náměstí na jeden Starouš. Vlak v 17:22 cesta hodina. No, je to courák.
Navíc s přestupem v Otrokovicích, navíc s malým zpožděním.
Auto bylo takhle večer bezva, fakt by se mi už potmě nechtělo šlapat dalších 8km. V létě vpoho, za světla. Tak jsem to vzal rovnou do bazénu, odmočit se a rozhýbat záda. No a pak ještě do pivovárku Černý orel, na večeři a pivko. Jehněčí roláda s br kaší a hráškovým pyré – dobrá, jen za ty prachy by měla být o polovinu větší.
Ve středu ráno opět foukalo, ale ne moc. Vyčistil jsem jako obvykle kolo, namazal řetěz a dojel do Přerova autem. Ke snídani kapučíno a dortík a pak i když na horáku, tak vlastně po asfaltu až do cíle. Jel jsem skoro furt podle Bečvy do Lipníku, tam v pivovaru ochutnávka dvě malé a polévka. Dál trochu méně záživné stále po asfaltových stezkách a malých bočních silničkách až do Valašského Meziříčí. V Hranicích jsem vyšlápl serepetinky k propasti, pak zase zpět na silnici, okoukl zrušenou vápenku, vedle níž je pravděpodobně na základech další stavby casino. Samo do pivovaru ve Valašském Meziříčí, nejprve Holendr a pak Krásenský, kde byla i večeře.
Vlakem zpět do Přerova (za 126,- s kolem) hodinka cesty a v půl šesté už startoval auto na cestu domů.
Na to jsem se netěšil, 180km takhle potmě, mírně utahaný, no nic moc. V devět jsem dojížděl, vykrámoval věci, dílem do koše na prádlo, dílem usušit a zbytek jen tak.
Čtvrtek a pátek jsem nějak přetrpěl v práci, pak vše vyprat, uklidit, vyčistit a namazat kolo a odpočinout si. Ještě třídění fotek, tras z navigace, dopsání deníčku… Aspoň že se ve stánku vrtěla svatomartinská husa na grilu. A pro jistotu ještě doma kachna.
fotky na Rajčeti
https://renda1969str.rajce.idnes.cz/Kolem_Kromerize/
Kroměříž - Uherské Hradiště, 79km, 700m
https://connect.garmin.com/modern/activity/3145989510
Hulín - Vizovice, 58km, 1045m
https://connect.garmin.com/modern/activity/3145989614
Přerov - Valašské Meziříčí, 59km, 325m
https://connect.garmin.com/modern/activity/3145989717