Cyklozávod
Tak jsem se po velkém zdráhání zúčastnil závodu "Pohár Posázaví".
Odmítal jsem takovéto akce proto, že nejsem závodní typ a jezdím si svým tempem. Sice stále, sice hodně, ale pomalu.
Nakonec jsem to tedy pojal jako projížďku, trochu vyšším tempem, ale rozhodně ne závodním.
Původně jsme měli jet v kategorii VIP, ale překřtil jsem to na VIC - Velmi Invalidní Cyklisti.
Kamarád ze Struhařova je po operaci prostaty, druhý skoro nejezdí a má problémy s kolenem, já mám sešroubovanou hlavu a poslední kamarád ze skupiny si na kole před týdnem vyzkoušel, jaké to je "rýt držkou v zemi" - krom jiného si zlomil nos.
Dojeli jsme dodávkou do Úval, vystoupili a šli se přihlásit. Pořadatel byl kamarád, který rád jezdí na kole, ale jen rekreačně. Pořadatelka byla jeho manželka, startovní čísla měla na starosti dcera. K tomu ještě pár přátel, protože vše by nezvládl. Podepsali jsme prohlášení, že se jede na vlastní riziko a v plném provozu.
V 10 hodin jsme se přesunuli na start, asi 1 km za město, přímo v Úvalech to nešlo kvůli provozu. Po fotografii jsme odstartovali - ale bez pistole.Protože to byla přeci jen "béčková" skupina, tempo nebylo nijak závratné. Vyjelo okolo 20 lidí.Větší skupinka přeci jen zrychlila a poměrně rychle se ztratila v dálavách. Já jel s dalšími 5 cyklisty. Po pár km se nám dva ztratili za námi, nějak nestíhali ani pomalé tempo. Ve Struhařově se odpojil ten s rozbitým kolenem - slíbil prý nějakou práci a zapoměl na to, tak jel makat - tedy pokud to nebyla jen výmluva. Pak jsme s 2 mladými dojel poředatele, se kterým jsme měli stejné tempo a jeli až do cíle spolu. Před Choceradami jsme dojeli dalšího účastníka, který jel potom dlouho s námi. Oba mladíci vydrželi skoro až do Divišova. Sice jsme je pobízeli, aby jeli rychleji, ale už nějak nemohli. Potom to zkrátili na Sázavu. Ten, co jsme ho dojeli vydržel až do Ratjají a tam ho přemohl kopec a zvolnil. Takže jsem mu ujeli. Po dalších krásných kopcích jsme dojeli do Jevan, kde nás fofrem předjeli závodníci, kteří startovali hodinu po nás. Sice jsme zpočátku trochu doufali, že budeme v cíli dřív, ale nešlo to. Pak už naštěstí žádné velké kopce nebyly a tak jsme dojeli k cíli.
Bohužel když jsem nasadil na závěrečný spurt, chytla mne křeč a tak jsem dojel volně. Noha se už ozývala dřív a přestože jsem si dal dvě ampule magnésia, nepomohlo to. Tempo bylo vyšší a trochu chladnější počasí nepřálo.
Měli jsme s tím pořadatelem stejný čas čisté 4 hodiny. Délka 100 km a převýšení 1500 m.
Za námi dojelo ještě několik méně zdatných ale odhodlaných zarputilců. Kolega s prostatou to vzdal kvůli křečím a ohnul to v Jevanech domů, do Struhařova, ale stejně měl 96 km. Ten se zlomeným nosem se dostavil na start chvíli po startu a snažil se nás dojet. Nakonec dojel ty mladíky a společně si zkrátili trasu.Mladíci nakonec jeli domů a nedojeli celou trasu.
Po skončení závodu bylo malé vyhlášení výsledků, předání cen a pak jsme se někteří odjeli posilnit do místní hospody. Bohužel jídlo už skoro neměla, něco ještě ohřála. Tak jsem měl 3 piva a česnečku.
No a potom jsem sedl na kolo a jel po stejné trase domů, jen ale 15 km. Ráno jsem navrhoval, že se připojíme, až budou projíždět kolem, ale ostatní nechtěli ani slyšet, když je to ten závod. Stejně ale nejeli celý, tak to vzásadě bylo jedno.
Mapa závodu je zde: Sternberk2010.pdf (604,1 kB)