Cyklovýlety kolem Liberce
Byl jsem pozván spolu s dalšími přáteli do Liberce na projížďku Singltreku pod Smrkem. Akci organizovala dobrá duše Věruška, která nás ubytovala, sytila a částečně i napájela.
Vzal jsem si v pátek dovolenou, čímž jsem unikl cvičení požárního poplachu. Ráno připravoval věci a včetně kola nakládal do auta. To mi trvalo nějak dlouho. Doby, kdy jsem na 14denní dovolenou zabalil během půl hodiny, nasedl na kolo a odjel, jsou už asi pryč. V 9 hodin jsem konečně vyrazil. Vzal jsem to vedle Liberce přes Kryštofovo údolí, kde je z bývalé rozvodny elektriky malý orloj. Stihl jsem akorát těsně začátek a tak bylo možné pozorovat apoštoly a další pohyblivé figurky, jak v 11 hodin makají. Mají to tam pěkné.
Do půl hodiny jsem dojel do Vestce, zaparkoval, přivítal se a po vybalení jel na svůj okruh. Koneckonců, Věrka ještě šůrovala a tak jsem nechtěl rušit.
Naplánoval jsem kolem Veseckého rybníka na rozhlednu Císařský kámen po turistické. Posledních 300m fakt vyjet nešlo, ono v zásadě skoro se ani nedalo vytlačit kolo. Rohledna je pěkná, šutr s cedulkou tam také je a tak byl jeden z cílů dosažen. V blízké vsi Milíře byl konečně stánek s občerstvením. Dále jsem pokračoval ke Kamennému stolu a na Javorník k Obřímu sudu. Tam bylo druhé pivo a polévka. Rohlednu Rašovku jsem pouze fotil a jel dál kolem Šámalky na Ještěd. Vlastně ještě na Pláních bylo další pivo. Z Ještědu jsem chtěl jet po modré, nebo červené. Červená bylo pro pěší - prudká a kamenitá, modrá se ztrácela v křoví. Takže jsem po chvíli hledání (obě jsou hůř k nalezení a popojížděl jsem tam kolem) jel kus po asfaltu a teprve po kilometru se napojil na modrou a sjel k lanovce. Tam jsem dal další žejdlík a v poklidu dojel k Věrce.
Po mytí a občerstvení (mexický guláš) se začali trousit ostatní "účastníci zájezdu". Večer jsme strávili v družné debatě. Hráli jsme Macháčka, ale byl problém, vzpomenout si na pravidla. Kolem druhé jsme si šli dřímnout.
Ráno v sobotu bylo hodně pozvolné a tak jsme se začali chystat skoro v 9 h. Nastalo zkoušení, jak dostat 9 lidí s kolama do 3 aut. Nakonec po několika změnách dopadlo vše dobře. Potíž byla s mým velkým bikem, ale vešel se na zadní nosič u auta na tažné kouli. Vyrazili jsme 40km k hoře Smrk, kde jsou trasy singltreku. Z auta jsme se vysoukali kolem 11h, zaplatili 50Kč a vyfasovali pěkné mapky. Možná byly trochu zbytečné, všude na křížení byly obdobné cedule. Protože trasy jsou jednosměrné a jednoznačné, nejde vlastně zabloudit. Akorát jsme potkali nějakou připitomělou ženskou se sportovním kočárkem, která šla v protisměru po jedné trase. Tvářila se docela zarputile. Zrovna jsme stáli a čekali na ostatní, jinak bychom měli co dělat vyhnout se a pak bych na ni křičel neslušné výrazy. Nechápu co tam ta slepice dělala? Na polozávodní jednoúčelové trati? Trasy byly opravdu pěkné a dalo se jezdit docela svižně, pokud se člověk moc nebál - ostatně ti pomalejší docela disciplinovaně uhýbali. Hospoda Hubertka byla zcela beznadějně trvale s frontou na 20 minut - to jsme vzdali. Jsou to hajzlíci, že nepřidají obsluhu, ale zase ty lidi tam jsou tak jako tak furt a kšeft mají jistý i tak. Jen by měli podstatně vyšší obrat. Dojeli jsme tedy po pauze na lepení duše k Libverdě k Obřímu sudu a tam si dali konečně to pivko. Zase bylo docela chladno a museli jsme být ve větrovkách. Dojeli jsme do výchozího bodu, dali poslední pivo a po naložení jeli dom - resp. k Věrce.
Večer se grilovali, popíjelo a družně debatovalo. Před půlnocí se zbytek odolných jedinců odebral na kutě, zatímco my slabší se trousili trochu dřív.
Ráno bylo zataženo, po nočním dešti trochu vlhko a nebylo jisté počasí. Nicméně jsme stejně vyrazili do Bedřichova a odtamtud na Jizerskou 50 - tedy jen na kousek. Ve vodní nádrži Bedřichov, byla tak "teplá" voda, že to dva nevydrželi a i bez sázky šli plavat. Ale neměli ručníky. Nakonec jsme jim půjčili hadr z kola - od šmíru byly zcela nepatrně. Po dřevěné lávce jsme pokračovali kolem vody a pak už vyrazili na vlastní trasu Jizerské padesátky. Zastavili jsme na jedno pivo a pozorovali, jak se na nás hrne černý mrak. Nakonec jsme mu neujeli. Po prohlídce rašeliniště nás dohnal, trochu začalo pršet a pak šly kroupy. Vyčkali jsme pod stromem několik minut a pokračovali dál. Už jsme se ani nestavovali v Knajpě. Dojeli jsme k autům, horko těžko naložili kola jali se kličkovat do Liberce. Po malé objížďce jsme dobře dojeli a po chvíli se vrhli na králíka a plátky vepřového s rýží.
K večeru následoval odjezd domů, zpestřený objížďkou - hasiči nikoho neouštěli. Byli tam krátce přede mnou, teprve rozmisťovali kuželky. Kolem 19h jsem byl v klidu doma a šel se podívat, co udělala ta dvě pometla za čurbes - mám dvouměsíční koťata asi týden a řáděj. Celkem to šlo. Další den jsem je už vypustil na zahradu a obě byla v pohodě i po delší době. Takové potřebuji. Pak jsem je bral domů.