Cyklovýlet do Slaného (a zpět vokolo Váňovy hrušky)
Na víkend bylo jakž takž počasí a protože Eva měla brigádu, já měl tím pádem čas na kolo. Sice bych třeba měl uklízet, ale to mohu jindy.
Ráno jsem se rozmýšlel, zda pojedu do Prahy vlakem, to by ale nebylo sportovní a tak jsem po snídani vpoklidu vyrazil lesem přes Říčany, kolem vypuštěného Jurečku a dál skoro jako do práce. V údolí dutých hlav je zkratka k Libeňskému nádraží kolem nových paneláků, kterou jsem chtěl jet již dříve, ale teprv teď jsem se odhodlal. Byla sice trochu horší, přes prudký kopec, ale zato trochu delší... U nádraží je nutno sejít po schodech, pak podjet dráhu a nasměrovat se k Rokytce. Tam jsem už měl slinu, která mne přivedla do Kolčavky. Otevřeno měli a pivo točili. Kousek před tím bylo torzo železničního mostu.
Pokračoval jsem k novému Trójskému mostu, sjel na nábřeží a do Roztok, pokecal se starým známým z cestovky, prohlédl zběžně hradiště Levý Hradec. Ačkoliv jsem do Roztok jezdil za bratrem 40 let, nikdy jsme si tam nezašli. Pak byla občerstvovačka v Úněticích. Pivovar slavil 7 let výročí a nebylo si kam sednout, kam dát kolo a vůbec - narváno. Ceny přitom lidové rozhodně nejsou. Sjel jsem skoro (posledních někilk desítek metrů byl prďák s kameny - nesjízdné) k nádraží Žalov a drncal se cestou k Řeži, přes lávku na pravou stranu a do Libčic k přívozu. Ač byla cesta mizerná a hrbolatá, cyklistů něúrekom. Nechal jsem se převézt zas naproti a pokračoval do Kralup a následně do Slaného dorazil večer. V Antošovi jedno pivko a v druhém pivovaru Továrna asi tři a večeři. Tam jsme se sešli se synovcem, u kterého jsem přespal.
Ráno jsem chtěl v půl deváté vyrazit, ale vstával jsem kolem osmé a tak odjel až v devět. Za Slaným jsem kdysi jel krz sady, ale teď to bylo zamčené a tak bylo třeba jet po silnici přes Knovíz.Za Třebusicema konečně na cestu mimo asfalt a podle potoka k rotundě a přemyslovskému hradišti Budeč. Mrknul na rotundu a základy, které zbyly z kostela. Do Horoměřic jsem přijel až v půl jedenácté a netrefil správnou odbočku, takže ještě objel třetinu města.
U bývalého kolegy jsem zjistil, že připravená trasa se jaksi v navigaci nenachází a tak jsme komplikovaně přes jeho notebook nakopírovali data. Naštěstí jsem mu posílal trasu emailem a šlo to přenést. Vyjeli jsme po hodině. V Malých Číčovicích byl nějaký jarmark, dali jsme pivko a bryndzovou placičku, a pokračovali do staré Poldovky na exkurzi po rozpadávajících se industriálních památkách. Tam to bylo hodně zajímavé a hodně zpustlé. Škoda, mohly tam být pěkné prohlídky. V městském Starokladenském pivovaru jsme provedli degustaci, první toho dne. No moc nám to nejelo. Omrkli jsme rozhlednu Kožová hora a v Malé Kyšici si spravili chuť výborným pivkem, podávaným s výkladem majitele bývalého mlýna, dnes pivovaru Dědkův mlýn. Mají tam pikantní klobásy a taky chleba se škvarkama a cibulí. Tamodtud přes kopec chatovou osadou a pak krásnou lesní cestou na Svárov a pochopitelně mezipřistání v pivovaru Chýně. Obkroužili jsme letiště a skončili na Liboci - kupodivu v Libockém pivovaru. Po rozloučení jel kolega domů cyklo a já metrem na hlavák. V pokladně si koupil lístek a když jsem přišel těch několik metrů ke kolu, byla navigace fuč. Vedlestojící nic neviděli, až po chvíli tam paní říkala, že tam byl chvilku nějaký mladší vyšší se zeleným batůžkem a nějak se tam naklonil. Takže za 30 vteřin čórka. Policie tam má kameru, ale je nad stojanem a dolů prý nevidí. Takže prd.
Domů jsem jel až za hodinu, než jsme to sepsali a přijel po 23hod. Ani se mi nechtělo spát. Sice byla zase stovka, ale byl jsem nějakej rozpumrdlíkovanej.
No a za 2 dny jsem dojel na Evropskou pro nový přístroj. Chvilku jsem tam líčil story a tak mi byla udělena docela hezká sleva.