Mariánská
Na podzim jsme se se sousedy domluvili na každoroční zimní akci na horách. Úpa tentokrát nevyšla, ale podařilo se sjednat ubytování na Mariánské, na chatě Permoník. Nebylo to jednoduché, banda se nějak rozrostla, děti dospěly, přibraly přítele a přítelkyně a najednou nás bylo 37.
Krycí jméno v chatu na WhatsUppu zůstalo. Příjezd ve čtvrtek, jídlo jedno společné ve více verzích, druhé v hospodě společné. Objednány 2 sudy Svijan a jeden 19 litrů uvařil Míra doma. Všechny penziony jsou tam původní baráky pro horníky, některé vypadají jakoby se tam zastavil čas, jiné opravují. My byli ve skoro původním, ale nikterak to nevadilo.
JAK jsem byl upozorněn, baráky byly pro bachaře SNB, muklové měli zcela jiné ubytko. Tímto děkuji Pavlovi za opravu.
Chtěl jsem vyrazit ráno a něco najet na biku, nebo lyžovat. Trasy jsem měl naplánované pochopitelně předem. Bohužel se vstávání nějak nepovedlo a odjezd po deváté nebyl optimální. Ale co už. V poledne po chvilce hledání bylo auto u penzionu, já se navlékl do cyklohadrů a vyrazil na trať. Nejprve žatecké pivo v místní hospodě, pak z kopce po silnici a hurá do terénu. Ležely asi 2cm sněhu, v lese lesáci jezdí a na kole úplně vpoho. Před Abertamy se mi zalíbila taková prudší zkratka, pak mne ovšem špatné odbočení dovedlo po vrstevnici ke sjezdovce. No tak holt byl kilometřík navíc, no. Na kopci už nějaký sníh byl, přes sjezdovku v horní části šlo jet celkem dobře, lyžaři se mi vyhnuli a já se mohl kochat rozhledem z Plešivce. Dál na Švýcárnu tedy už se nejelo tak pěkně, ale ještě to šlo. To na Šlajsně a pak kolem Božídarského Špičáku už skoro za trest, bořilo se to, jel jsem na druhý nejlehčí převod a rychlost byla o něco málo víc, než kdybych šel pěšky. No a stejně jsme to nakonec dal ještě na Klínovec, taky co tak brzy na boudě, tolik piva a panáků stejně nevydržím. Na Klínovci bylo docela frišno, začalo se stmívat, a protože jsem si pamatoval z podzimku, že do Mariánské to není úplně z kopce, promptně jsem vyrazil a šťastně dorazil.
42km, 960m výškových
Chata se postupně zaplnila, popíjeli jsme, debužírovali, povídali. Moje rybičková pomazánka zase došla, a to jsem toho dělal velkou vaničku od zmrzliny přes 2 litry. Kolega si myslel, že si ráno dá – nebylo co. Nějak mne to zmohlo, odebral se na kutě a v noci, když ostatní ještě pařili jsem si potřeboval odskočit a nějak se složil. Asi kombinace nízkého tlaku (to mám dlouhodobě), piva, kořalky a únavy. Docela jsem se fláknul do palce, nehet do rána moc hezky zčernal a bolel tak, že jsem už nespal.
Ráno poprchávalo, foukalo, sníh téměř zmizel. Část vyrazila na Klínovec lyžovat, já sice také, ale vzdal jsem to. Byla to trochu chyba, prý to na asi 3 hodiny šlo. Jenže mně odrazovala cena, na kratší dobu to je skoro stejně drahé a nějak se mi nechce podporovat nenažranost vlekařů. Tak jsme si udělali výlet pěšky do Jáchymova, prohlédli Šlikovku, moc pěkné muzeum Královská mincovna, kde byly minerály a mince, mimo jiné i tolary, ze kterých se transformoval dnešní dolar. V restauraci U hada měl stadiona, pán byl motorkář, a tak si chlapci pokecali. No a večer jsme téměř dopili druhý sud (50l). Našlo se výdejní okénko, a tak se kuře na paprice a gulášek vydával hezky jak v závodce. Dorazili také poslední dva z JARu, soused si nedlouho před tím koupil banjolele (banjo a ukulele – asi nějaký hybrid, možná si to špatně pamatuju) a kupodivu na to docela uměl, stejně to pak půjčil druhému, který tedy tvrdil, že jako neumí, ale nějak uměl. Na a protože tam byla také sousedka, která na kytaru hraje velmi dobře, o kulturní program bylo postaráno, postupem doby se i mlaďoši přesunuli k nám.
V sobotu se šlo opět lyžovat a já opět na bika. Byl tam pivovar Rýžovna, a to mi nemohlo ujít. Ovšem částečně roztátý sníh s deštěm udělal místy solidní ledovku, a tak byly některé úseky dost adrenalin. Pivko točené mi chutnalo, přivezl jsem si i litrovku domů, ale to už nějak nebylo ono. Hospůdku měli ovšem plnou. Na Blatenské rozhledně měli jen dětské lístky za pětikačku, za ní byla přírodní památka Vlčí jámy s mini kaňonem. V Perninku zase pěkné dřevořezby, draka, vlka a lavička s dvěma horníky. Pak začlo poprchávat, na Plešivec to podruhé nemělo smysl a tak lesem a zbytek po silnici dojezd. Večer do restaurace na jídlo, ale před sedmou nás vyhazovali, měli rezervaci. No šli jsme ještě na jedno „7 schod“ na náves. Večer opět zábava a všelijaké dobroty.
35km, 780m výškových
V neděli smutné balení, dopoledne exkurze do štoly č.1 v Jáchymově, kde dolovali muklové uran. Byly tam i středověké uzoučké šachty, když se dolovalo stříbro. No a pak 190km domů za mírného deště. V lepším počasí bych ještě sedl na kolo.
Fotky Rajče zde: renda1969str.rajce.idnes.cz/Marianska/