Bořetice

Cyklistika na Moravě

aneb okolí vinných sklepů přes pivovary

Sousedi naplánovali akci ve sklípku v Bořeticích. Ale jen na dva a půl dne. To mi přišlo nesmyslně málo, vzhledem k dálce, úsilí s přípravou a lokací. Takže jsem si vzal 2 dny dovolené (stejně jsem letos skoro nic nevybral a vedoucí mi nadává, že je třeba vybírat), 14 dní předem plánoval trasy a domlouval se s kamarádem, zda ho mohu navštívit. Vše klaplo, jen předpověď nic moc.

Na víkend lehká práce v sobotu, cyklovýlet v neděli, žádná příprava. V úterý autem do práce (zcela výjimečně jsem něco vezl) tak jsem si tam hodil spacák a karimatku. Ve středu v noci se probudil na gauči, protože večer u souseda – dvě pivka, s druhým spolu do stánku na další a pak k večeři. Takže klasika jako obvykle.  Po půlnoci připravit zeleninový salát na snídani, nahrnout data do navigace, zabalit zbytek a na 1,5 hod si dřímnout. Ráno nakrmit kocoury a najednou bylo půl pryč, tak jsem vypálil, jen abych po 3 km zjistil, že nemám lehkou větrovku a že se uvařím. No tak zpět, vysvětlit kocourům, že domů fakt ne a po lesní cestě do práce. Nebyl to dobrej nápad. Zkratka je trochu delší, zato horší. No přijel jsem 6:59, bylo to vo prsa korejské ženy. Po obědě sprcha a metrem na Hlavák na rychlík. Dvě pivka do hodně plného vlaku, ve 14 odjezd, s malým zpožděním v 17h v Křižanově za 290Kč (vč. kola). Kamarád mi tedy doporučoval silnici kvůli tmě, ale nedbal jsem, a tak ten kilometr a půl poslední lesní úsek, po málo používané cestě, rozmydlené traktory a už zarostlé, byl trochu za trest. Zážitky nemusí být kladné, ale silné. Jo lampička dost pomohla. Kamarád říkal že jsem blázen. Ty dva krpály také nebyly snadné, ale vyjet se to dalo. Dřevěné kryté mosty jsem pochopitelně neviděl, ač jsou u Nedvědic tři. Skočili jsme spolu do hospůdky, dali žitné pivo (několik), k jídlu už jen topinka s pikantní omáčkou a směsí (dobrá) a šli jsme spát.

Ráno 30km, večer také 30km.

Ve čtvrtek vstával brzy, kolem osmé měl vézt rodiče někam k lékaři a že mne vyexpeduje kolem osmé. To bylo vpoho, stejně jsem potřeboval vyjet brzy, jen bylo kolem 0°C. V Tišnově kafe a dortík ke snídani po 15km, tak akorát zastávka. Stopa Cimrmana byla jen stopa na chodníku, ale zářez mám. Pak 30km na kraj Brna, že se stavím v Medlánkách v pivovaru, ale zjistil jsem, že na ubytování asi bude třeba covidtest a to bylo objednané na poledne. Jenže dojezd byl chvíli před a tak rovnou na nosošťoura a pak až do druhého pivovaru, bo nebyla vůle, vracet se do kopce. Dám to příště. Nějak jsem zapomněl okouknout orloj. Pivko dobré, polévka velká a dobrá, ceny mne příjemně překvapily. Pak podle vody po cyklostezce jsem v Komárově objevil rozhlednu namotanou na starém komíně, neodolal jsem. No a po mnoha km na rozhlednu Akátová věž. To bylo do kopce, kus jsem tlačil, a ani tato zkratka nebyla nejlepší. A odtamtud chvilku dolů, zase nahoru (s tím už jsem nějak nepočítal) a hnusnej sešup strmě dolů. Chvíli mimo a pak po hlavní silnici do Hustopečí, těch 10 km jsem tedy přežil. Hospodu Formanku jsem měl vytipovanou, rostbíf velmi dobrý, pivo Dačice, a pro jistotu rum (snad Barbados, nebo co). Kolem půl deváté se vydal na posledních 6km na bivak na rozhlednu U obrázku. Je tam přístřešek, dobře jsem udělal, v noci sprchlo.

92km

Ráno projel traktor jako budíček, tak jsem asi za půl hodiny vstal, ale bylo teprv čtvrt na osm. Pofukovalo, 6°C, nechtělo se mi. Dojel do Němčiček, ale v penzionu zavřeno, doufal jsem, že tam nechám bágl. Tak do Bořetic, u benzínky kafe, po 17km Moravský Žižkov pivovar - už zase. Další zastávku jsem naplánoval v Břeclavi. Našel jsem tam metr a půl velkou sochu Hlava křičícího muže, vyfotil zámek a myslel si že si dám pivko v pivovaru. Ale tam je jen prodej. Tak naproti do hospůdky Cyklo sféra. Při cestě po vinicích to tam je samé střílení, jak u Verdunu. Jsou to propanbutanové bomby s trubkou a nějakou elektrickou roznětkou, tím plaší špačky. Akorát se člověk vždy lekne, když to bouchne nad hlavou. Večer jsem se dovolal na paní, která má na starosti sportovní areál a tak jsem mohl do sprchy a odložit věci. Pak ještě do obce na pivo a už přijeli ostatní busem. Po usalašení se šlo 2km do Bořetic do vinného sklípku na domluvenou ochutnávku s pohoštěním. No a kolem jedné v noci zpátky.

73km

Po snídani v sobotu se dohadovali, kdo kam a s kým. Já měl vymyšlenou trasu do Slavkova. Cestou v Újezdě zapálit svíčku na hrobě kamarádky a kousek za městem omrknout Mohylu míru bitvy tří císařů. Jen bylo trochu víc hodin, než bylo plánováno a večer opět objednaný sklípek. Do Slavkova bylo třeba trošku přichvátnout. Tam v místním pivovárku 2 malé, a ještě více zrychlit. Pár km před Němčičkami ale dojel několik cyklokamarádů a tak ještě vzal útokem rozhlednu, abych nebyl moc brzy v cíli. Sklípek se opět vydařil a v noci jsme dorazili doražení do postele.

83km

V neděli jsem plán neměl, protože jsme nevěděli, kdy se pojede zpět. Nakonec se to roztrhalo na skupinky. My jeli ke strejdovi kamarádky, cestou se stavili na rozhledně a v hospodě počkali až si ti dva pokecají, pak ochutnali domácí meruňkovici a začali rychle šlapat zpět. K busu chvíli po druhé, ale nikdo tam nebyl. Dojížděli pozvolna, takže odjezd na 15h nebyl reálný. Nakládání kol se neobešlo bez komplikací, protože vlek byl stavěný na malá kola a ne na 29" horáky. Nakonec to tam nějak vlezlo, my dojídali zbytek obložených táců od večera a pak se nalodili a vyrazili. Většina si odšpuntovala vínko a začala se veselit. Naopak řidič začal smutnit, když stroj místo jízdy pocukával, až se zastavil. Pokoušeli se to opravit, pak se situace ještě opakovala.

No nějak jsme se dokodrcali domů, někteří řádně ovínění – já též. Večer byl poněkud kalný, ale vpořádku, víno bylo dobré.

33km

fotky na Rajče:

renda1969str.rajce.idnes.cz/okolo_Boretic